Nákup dědova prvního auta

Děda si své první auto koupil v roce 1975. V té době už měl dvě děti: šestiletého Tomáška a dvouletou Markétku. Zpočátku uvažoval o trabantu kombi, ale poté zjistil, že větší a lepší auto, Škodu 100, zlevnili z 60 000 Kčs na 47 000 Kčs. Tím bylo rozhodnuto, koupí se škodovka. Problém však byl, že po této slevě napadlo spoustu lidí totéž. Škodovek byl nedostatek, a proto byly k dostání pouze na pořadníky. Fungovalo to následovně: děda se musel nahlásit v Mototechně, složit zálohu a pak už jen čekat.
Po nějaké době mu oznámili, že auto bude v určitém termínu připraveno. To ale ještě neznamenalo, že auto bude skutečně jeho. Musel si celou noc před Mototechnou vystát frontu, aby na něj jeho vysněné auto opravdu zbylo. Stát celou noc frontu byl celkem problém, ale naštěstí měl děda kamaráda, se kterým si před měsícem tuto situaci už zažil. Fungovalo to tak, že jeden stál ve frontě, druhý odpočíval, a po nějaké době se
vystřídali. Tehdy si dědův kamarád šťastně odvezl bledě modrou Škodu 100. Tentokrát pro změnu kamarád pomohl dědovi, a tak se ve frontě střídali od večera do rána.
Vše nakonec dopadlo dobře, a už dopoledne si děda odvážel fungl novou Škodu 100L. (L znamená lux – luxusní.) Oproti verzi S (standard) měla lepší sedadla, látková místo koženkových a jinou ozdobnou lištu na čumáku auta. Můj táta si dodnes pamatuje, jak
se s babičkou (svojí maminkou) a malinkou sestrou dívali z šestého patra paneláku, když děda přijížděl úplně novým vozem.
Na velkém sídlištním parkovišti tehdy stálo asi pět aut, takže s parkováním ještě dlouho nebyl žádný problém. Toto auto dědovi vydrželo neuvěřitelných 24 let. V roce 1999 si s tehdy už dospělým synem Tomášem jeli pro nový červený Fiat Punto.