Vzpomínky na dětství mojí maminky

Moje maminka si často vzpomíná na chvíle, kdy byla Líšeň spíše vesnicí než městskou částí. Domy byly většinou rodinné, obklopené zahradami, a ulice plné dětí, které se scházely venku, aby si hrály. Hitem tehdejších her byly „čára“, skákání gumy a schovka. Často si děti vystačily jen s jednoduchými pomůckami – klacíkem, kamenem nebo starou pneumatikou.

Život tehdy byl méně uspěchaný. Děti běžně pomáhaly rodičům na zahradách, kde se pěstovalo ovoce a zelenina. Maminka vzpomíná na letní dny, kdy s rodinou chodili sbírat třešně a rybíz, ze kterých moje prateta dělala marmelády a šťávy. Na podzim se sklízela jablka a připravovala jablečná povidla.

Škola byla středobodem života. V Líšni byla základní škola, kam chodily všechny děti z okolí. Učitelé byli přísní, ale spravedliví, a mezi spolužáky panovala silná kamarádská pouta. Maminka ráda vzpomíná na školní výlety do přírody – například na Mariánské údolí, které bylo kousek od Líšně a nabízelo čistou přírodu a klid.

Kultura a tradice hrály v Líšni velkou roli. Každý rok se konaly poutě a jarmarky, které přitahovaly nejen místní, ale i lidi z širšího okolí. Rodiny se scházely, ochutnávaly koláče a užívaly si společné chvíle.

Obchodů bylo málo, ale vše důležité bylo po ruce. Maminka si pamatuje malý obchod na rohu, kde vždy byla strašná fronta až na konec ulice. Chodilo se tam pro čerstvé rohlíky a mléko, které se často prodávalo ve skle. Jednou týdně přijížděl pojízdný prodejce, který nabízel maso a uzeniny.

I když to byla doba, kdy nebyla technika tak rozšířená jako dnes, televize a rádio byly oblíbenými médii. Maminka vzpomíná na sledování pohádek, jako byl “Arabela”, a večerníčků, které se staly neodmyslitelnou součástí každého večera.

Přestože Líšeň v té době nebyla bohatá na moderní vybavení, dětství v ní bylo naplněné jednoduchými radostmi, přírodou a pevným rodinným zázemím. Tato doba byla jiná, ale krásná – a zanechala v mé mamince vzpomínky, na které vzpomíná s úsměvem i dnes.