Cestování před sametovou revolucí

Příběh z 20. století: Cestování před sametovou revolucí
Toto je příběh mého tatínka. Před sametovou revolucí, která se odehrála 17. listopadu 1989, bylo možné jezdit na dovolenou pouze do zemí východního bloku, tedy do států spřátelených se Sovětským svazem. Můj dědeček, tatínkův otec, tehdy pracoval u Československých drah, což mu umožňovalo cestovat vlakem po železnicích téměř zadarmo. České dráhy také organizovaly speciální zájezdy lehátkovými vozy.
Nejčastějšími destinacemi tehdy byla například Bulharsko, jezero Balaton v Maďarsku, někdy i Jugoslávie, východní Německo u Baltského moře, Polsko a další. Tatínek vzpomíná na jednu fotografii z roku 1982, kdy se vydal s dědou, babičkou a svým bratrem k moři do Bulharska. Částečně procestovali několik měst, ale už si přesně nepamatuje, kde všude byli.
Aby vůbec bylo možné vyjet na dovolenou z tehdejší Československé socialistické republiky, bylo potřeba získat výjezdní doložku, což bylo povolení k vycestování. Kromě toho bylo samozřejmě nutné sehnat finance na cestu a obstarat vybavení, například nafukovací lehátka nebo slunečník, který se ale většinou do vlaku nevešel.
Tatínek si pamatuje, že lehátkové vozy měly šest postelí (nebo lehátek), a občas se stalo, že v kupé spali i cizí lidé. Cesta trvala dlouho, často celou noc, protože vlaky musely projíždět mnoha hranicemi. Na každé z nich pohraniční stráž kontrolovala doklady cestujících. Zdržení na hranicích bylo časté – například při cestě do Bulharska mohlo jedno hraniční odbavení trvat i pět až šest hodin! Dnes trvá celá cesta přibližně pět hodin, pokud člověk letí letadlem.
Protože cestování do zahraničí bylo za komunismu omezené a v Československu byla nabídka zboží velmi omezená, na dovolené zažívali lidé šok z nových věcí. Na trhu byly výrobky, které doma neexistovaly, a které jsme často ani neznali. Typickým příkladem byly vodní melouny, pomeranče, banány nebo různé příchutě chipsů, které u nás tehdy nebyly vůbec k dostání. Obchodníci v zahraničí nabízeli také více druhů zmrzliny, zatímco u nás byla většinou jen jedna nebo dvě příchutě. Na ulicích byly reklamy na zahraniční filmy, firmy jako Coca-Cola, Mercedes, BMW nebo Pepsi, což byl pro tehdejší československé občany „pohled do jiného světa“. V Československu byly tyto značky zakázány, a tak dovolená v zahraničí působila jako výlet na Západ.
Navíc si lidé často poprvé v zahraničí vyzkoušeli nová jídla, jako například pizzu nebo kebab v Jugoslávii. Tyto chutě byly doma naopak nedostupné a staly se velmi oblíbenými po návratu. Mnozí si z dovolené přivezli také nedostupné zboží, jako jsou džíny nebo západní kosmetické produkty, které se doma těžko získávaly a rychle se staly hitem mezi známými a přáteli. Taková zboží symbolizovala moderní život a nabízela možnost zažít něco, co v Československu nebylo běžně dostupné.
Dovolená v zahraničí tak nebyla jen odpočinkem, ale také příležitostí k setkání s novými kulturami, ochutnání exotických jídel a přinesení kousku „jiného světa“ zpět domů. Tyto zážitky měly velký vliv na životy cestovatelů a přispívaly k postupnému otevírání mysli a přání po změnách, které nakonec přinesla sametová revoluce.