Běžný den mého tatínka za období komunismu
Daniela Plšková
8.12.2024
Běžný den mého tatínka za období komunismu a střípky jeho vzpomínek na tehdejší dobu.
Můj tatínek vyrůstal v období komunismu, ale zažil jej jen jako dítě, protože revoluce nastala v roce, kdy byl v šesté třídě základní školy. Jak vypadalo jeho běžné ráno? ,, Ráno jsem vstával brzy, ještě když byla tma. Rychle jsem se oblékl, nasnídal se a vyčistil si zuby, maminka mi ještě musela zabalit svačinu do obalu od mléka a vydali jsme se pěšky na cestu, protože auto mělo na ulici jen několik rodin.“ Pokračuje : „ Jako malý jsem moc komunismus nevnímal, dělal jsem spoustu sportů volejbal, fotbal a další, k tomu jsem se účastnil i jiných mimoškolních aktivit jako třeba pionýrů, což bylo kromě povinnosti nosit červený šátek a chodit do Prvomájového průvodu prakticky ekvivalent dnešního skautingu. “ Poté po chvíli dodal : „I přestože dětství jsem měl poměrně fajn, vzpomínám si , že některé věci nebyly v komunismu tak snadné jako dnes. Například v obchodech nebylo tolik dostupného zboží a pokud ano tak zejména elektronika, automobily nebo jiné věci byly za tak přemrštěné ceny, že nebyly úměrné výši tehdejších platů. Na tyto produkty byly též v obchodech vytvořeny pořadníky a nebylo možné například přijít do obchodu a odnést si hned barevný televizor. Naše rodina si mohla barevný televizor pořídit až po revoluci. Některé situace nás učily býti trpělivými, na dětské kolo jsem se těšil 3 roky, ale nakonec jsem obdržel úplně jiné, ale i tak jsem za něj byl rád. Podobné to bylo u kazetového magnetofonu na který jsem si šetřil několik let a až poté mi na něj přispěli rodiče chybějící peníze a šli jsme jej koupit do Tuzexu za směněné bony od vexláků.” Problém byl také s cestováním do zahraničí, moji rodiče totiž nebyli angažovaní v tehdejší politice a ani bohatí , a tak jsme se poprvé podívali k moři až po revoluci.” Na závěr dodal : „ Co se týče školy, tak moje bývalá škola dnes vypadá zvenčí úplně stejně , ale vevnitř je určitě spoustu nových interaktivních pomůcek , o kterých se nám v době mého mládí mohlo jen zdát. Jediný cizí jazyk, který jsme se mohli učit byla ruština a o Západním světě jsme takřka nic nevěděli, jenom to, že jsou to naši nepřátelé.”