Můj táta jako vlajkonoš pionýrského oddílu

Já: Jak ses dostal do pionýrského oddílu?
Táta: Povedlo se mi tam dostat přes spolužáka, který tam chodil už déle.

Já: Kolik ti bylo?
Táta: 10.

Já: A co přesně jsi dělal v oddíle zaměřeném na heraldiku?
Táta: Tvořili jsme různé programy, chodili na výpravy po hradech a na konci jsme často mívali cvičné testy. Účastnili jsme se soutěží. Také jsme měli různé tradice, jako pasování na člena o půlnoci na hradě Veveří.

Já: Jak se ti povedlo stát se vlajkonošem? A kde jsi v téhle pozici účinkoval?
Táta: Byl jsem jedním z nejstálejších členů, takže to připadlo mně. Třeba na Prvního máje jsem stával s praporem v čele průvodu.

Já: Měli jste nějaký společný kroj?
Táta: Původně jsme měli tmavě zelené košile, ty se potom změnily na modré. Také jsme měli stejné šátky.

Já: Jaké jsou tvé nejsilnější zážitky?
Táta: Jednou jsme vyhráli takzvaný Pohár brněnského draka. Díky tomu jsme se dostali do reprezentace ČSR, to nám pomohlo, jelikož jsme nebyli zrovna nejpříkladnější oddíl.

Já: Jak to myslíš?
Táta: Třeba jednou jsme při slavnosti pionýrského dne hráli šátkovanou s oficiálními šátky, tehdy to byl celkem průšvih, ale díky naší úspěšnosti v soutěžích nás nepotrestali.

Já: Co váš vedoucí?
Táta: Byl to bývalý skaut, myslím že pod pionýry byl jen z důvodu aby mohl vést, celkově si pamatuji že s režimem hodně nesouhlasil.

Já: Proč jsi nakonec odešel?
Táta: Už jsem měl jiné zájmy a šel jsem dál ale vzpomínám na to v dobrém.