Krádež obrazu Gustava Husáka

Já: Tati, ty jsi mi kdysi vyprávěl něco o tom, jak jste ukradli portrét Gustáva Husáka se spolužáky nějak ne? On to byl docela vtipnej příběh, nechceš mi to převyprávět?

Táta: Jo tohle, jo to bylo dobrý, no počkej já si trochu vzpomenu, ono už je to ale víc jak třicet let.

Já: Tak ono to bylo okolo roku 1989, ne?

Táta: Jo jo jo, už si vzpomínám, no ono to bylo tak, u nás na Táborské na gymnáziu v jídelně visel zarámovanej portét Husáka. No a ono se nějak tušilo že už se teda jeho éra blíží ke konci, no a on po něm na tý zdi chtěl spolužák hodit šlupku od pomeranče. No jo, jenomže ten portrét někdo sundal.

Já: No, takže co? Jste pak jeli někam na brigádu a tam jste ho ukradli?

Táta: No jo, nějak tak, ono se totiž tehdy jezdilo na bramborový brigády, jestli víš, co to je. Každopádně jak jsme tam teda přijeli, tak on tam na zdi v jídelně taky visel. Tak tam borec na konci tý brigády přišel a z toho rámu ho vyřezal a přišel za námi nám ho ukázat, že ho teda šlohnul, tak jsme se hezky pobavili.

Já: A to vás nikdo nechytil nebo tak?

Táta: Ne, tam už to bylo všem jedno, to jako nic. Nicméně tak jsme teda přijeli zase zpět do Brna. Ještě jsme ho chtěli nechat zarámovat ale on nám to tam ten chlap kdesi odmítl udělat tak jsme to museli nějak dělat na koleni. No a až jsme ho měli hezky zarámovanýho, tak ho ten spolužák vzal do školy a znovu ho tam pověsil. Dobře tam tím pobavil pár lidí, no a pak teda vyhlásil že Husákova éra je slavně u konce a zase ho hezky sundal. Kde potom ten portrét skončil, to nevím, ale můžeme ho zkusti najít, třeba ho ještě někdo má. A tak no to bylo v roce osmdesát devět, to je, no ty bláho pětatřicet let už.

Já: Dobře dobře, tak dík, jen jsme se o něm teď bavili v dějepise, tak jsem si na to vzpomněl, že jsi to tak vyprávěl kdysi. Tak dík!

Díky za přečtení! Jen jsem sem chtěl dát nějakou moji myšlenku na konec. Tenhle příběh mi táta vyprávěl už jako malému a vím, že jsme se u toho hrozně nasmáli. A když to slyšela babička tak se zhrozila, co to má za syna, ale taky se nasmála. Přijde mi, že tento příběh je hezkou ukázkou, jak to mezi studenty v době vlády Husáka vypadalo. Po tom, co mi toto převyprávěl, tak mi opravdu ten stejný portrét ukázal, připojil jsem ho jako obrázek u tohoto článku. Taky mi ukazoval obrázky z bramborových brigád, a musím říct, že teď mi ta brigadá v Mekáči nepřijde tak špatná. Toť asi vše za mne asi vše, ještě jednou děkuji za přečtení!