90. léta mého táty

Můj tatínek chodil na gymnázium v Korunní, kde studoval čtyřletý obor. Na začátku byl velmi pylný student a učivo mu přišlo jednoduché, ale jakmile se mu v hlavě začaly rodit nápady o nějakých lumpárnách, hned to šel s jeho kamarády zrealizovat. Například mi jednou vyprávěl o tom, jak na škole v přírodě zabarikádovali jejich paní profesorku pomocí popelnice a neměli z toho žádný problém. Nebo když obrátili špatně zaparkovaný trabant. Taky ho naštval spolužák, tak do něj údajně „trochu“ strčil a omylem vysklil vitrínu, ale to nebylo plánované, takže se to jako lumpárna asi nepočítá. Ve škole z těchto věcí takový problém neměl, ale doma to bylo těžší, protože tatínkovi rodiče byli vždy na všechny trošku tvrdší, než by byla potřeba.

Během základní školy a gymplu hrál házenou za dva pražské týmy, kde byl velmi dobrý. Bohužel se mu stal úraz s kolenem, a tak musel svou dlouholetou kariéru ukončit. Doposud byl jeho každý den stejný, ale naplňující. Vzbudit se, jít do školy, učit se a skotačit s přáteli, trénink, cesta domů a spánek. Teď tomu ale bylo jinak. Neměl tolik namáhat koleno, takže nemohl hrát svůj oblíbený sport tak často ani tak intenzivně. A tak se snažil zabavit něčím jiným. Začal poslouchat více hudby a více četl. Jeho hudební vkus mu zůstal doteď a když má příležitost, tak nám je pustí. Knihy se mu také velmi zalíbily a dodnes dokáže přečíst jednu velkou knihu do dne – ani to ne.
Když odmaturoval s vyznamenáním nešel na vysokou školu, ale pracovat do pojišťovny. Až pár let na to si uvědomil, že by bylo dobré si nějakou vysokou udělat. A tak šel studovat na Vysokou školu ekonomickou v Praze. Měl dálkové studium, protože přes den musel pracovat, a tedy v noci se učil. Vysokou školu nakonec dostudoval a stal se z něj inženýr.

V průběhu toho, co studoval tak pracoval a našel si svou první ženu, se kterou se poté rozvedl. V kanceláři, kde pracovala jeho sestra, které pomáhal s účtováním, sídlila i milá a pěkná slečna. Tato slečna je moje maminka. Vídali se celkem často, a tak spolu začali chodit a o pár let později se vzali.