Pandemie aneb davové šílenství

Je polovina října 2020. COVID -19, vir v "převleku", zaútočil v české koltině nebývalou silou. Předčil veškerá očekávání. Jarní restrikce pod tlakem politiků, novinářů, veřejnosti byly ve velké míře odvolány. Léto nás ukolébalo. Vyjíždělo se do vzdálených destinací k moři, do hor...Pořádaly se party, rodinné oslavy, sešlosti.  Češi si oddychli a mudrovali. Co Čech, to odborník. Hygienici, virologové, lékaři , lajkové se předháněli v prognozách. Kritika padala na hlavu vlády, zdravotníků. Riziko nákazy mnoho lidí popíralo, popírá. Tragický scénář se ale pomalu naplňuje. Odborníci apelují na veřejnost, aby dodržovala nařízení. Kam až si musí český člověk sáhnout, aby v sobě vyburcoval pud sebezáchovy? Aby respektoval opatření a ochránil tak sebe, rodinu, přátele, kolegy, lidi. Vir vytasil drápky a ukazuje, že se opravdu o běžnou chřipku nejedná. Nečekejme na nařízeni, konejme sami ! Vir se šíří především kapénkami, nosme roušky (zakrytá ústa, nos), dodržujme vzdálenost, toť nejúčinější prevence, kterou můžeme sami provádět. Moc bych si přála, aby nemusel být vyhlašen lockdown.

Milí senioři, lidi, udržme v sobě víru, patřičný respekt ale i humor, který posílí naši mysl. Zapomeňme prosím na plytké šarvátky, je po volbách, body již netřeba honit!  Prosím, kdo může, nechť pomůže! Nám zdravotníkům pomalu dochází dech. Český člověk je povolán do boje, volají sociální zařízení, nemocnice. Oslovuji kulturní obec,  čekají vás nemocní lidé, senioři, děti. Čekaji na vlídné slovo, rozptýlení v této pochmurné době. Držme prosím při sobě, my tu "bestii" porazíme.

Aďka Sýkorová, sestra, 70 let, stále pracující ve zdravotnictví