Jak těžké je žít s Covidem-19. Příloha...obrázek podzimního rána, náplast na všechna protivenství.
Covid-19 nás vyslal do ulic s rouškami, za lidi hovoří oči. Setkáváme se s pohledem ustrašeným, nevrlým, nenávistným , bezradným, ale také s očima, které se smějí, hladí. Ale jak vlastně změnil život nás všech? Většina z nás na počátku léta očekává uvolnění, rozvolnění, zmírnění restriktivních opatření v souvislosti s Covid-19. Ptám se, je šance, že se vrátí vše do "starých" kolejí? Budeme se moci nadechnout, uvolnit, ze sevření příkazů, opatření?
Návrat bude složitý pro mnohé z nás. My staří, starší, dříve narození se uskromnit dovedeme, ale co mladší, mladí i ti nejmenší? Dovedou slevit ze svých nároků? Ti dospělí, obejdou se bez nákladných dovolených, ti nejmenší, budou moci existovat bez drahých hraček?
Dlouhodobá karanténa ukáže negativní účinky v čase. Osamělost, změna kažodenních povinností, zásadně změnila život všech. Osamělostí trpí zejména staří, nemocní, ale i děti, kteří pociťují omezení v každodenních činnostech. Chybí jim kamarádi, sportování, hry, volnost. U dospělých lze pozorovat obavy před ztrátou zaměstnání, před finančními problémy. Frustrace je může dovést k alkoholu, drogám...Proto doufám, že lidé budou stát při sobě i nadále. Že slovo pomoc, není jen prázdné gesto, že lásku, kamarádství, přátelství nenehradí komunikaci přes mobil, počítač. Také doufám, že lidé najdou cestu do přírody, že ocení krásu našich lesů, luk , hradů i zámků. Mým přáním je, aby si lidé uvědomili, aby upřednostnili věci důležité, životně nezbytné a eliminovali ty, bez kterých se obejdou. Končí pro nás zakázané uvolnění, nastává čas naděje.
Aďka
P.S.: Tento blog jsem psala v květnu 2020. Je září, mnozí z nás se vrátili z dovolených, oddávaly se bujarému veselí, také se otevřely brány škol. Covid -19 zaútočil nově a v plné síle. Přesto doufám, že tohoto neviditelného nepřítele dokáže člověk eliminovat, porazit.Ztráty budou zřejmě nemalé. Pokora, skromnost, ukázněnost budou atributy, které by se pro nás lidi měly stát samozřejmostí. Zákonitosti se neustále opakují a proto věřím, že tak jako po noci nastává den, tak po boji nastane klid...mír.