Byla jsem na Pražském hradě
Naděžda Stejskalová
19.5.2020
To jsem dostala za dlouholetou práci v Městské knihovně v Unhošti. Zaměstnavatel byla Vědecká knihovna Kladno. Jiné soudružky když odcházely do důchodu, nebo jim bylo 50 let, dostávaly zájezd do sovětského svazu. Nebyla jsem ve straně, pro mne stačil dvoudenní zájezd na mezinárodní den žen (MDŽ) na Pražský hrad.
Unhošťské soudružky měly řeči, proč zrovna já. Jela a byla zvědavá jak tato sláva probíhá. Setkání se uskutečnilo 5. března 1980, v té době byl presidentem Gustav Husák. Zhostily se toho úkolu na výbornou. (Po sametové revoluci jsem byla se svým přítelem na setkání „Válečných veteránů“. ( Měla jsem pocit , že tam obtěžujeme.) <br />
<br />
Ubytovali nás v Parthotelu ve Veletržní ulici. Po večeři jsme navštívily Smetanovo divadlo, balet „Labutí jezero“, vrátily se do hotelu. Ráno snídaně v hotelu „Continentál“ kam nás odvezly autobusy, připraven švédský stůl, každý si vybral dle chuti. Odjezd na Hrad. Ve Vladislavském sále byla nastoupena celá vláda. Přivítala nás předsedkyně žen Kabrhelová a další projev přednesl president Gustav Husák. Byl již ve velmi špatném zdravotním stavu, klepaly se mu ruce, můj dojem byl zda na parketách nezůstala loužička. <br />
<br />
V dalším sále byla hostina. Byly tam připraveny všelijaké dobroty. Ty si soudružky nacpaly do kabelek, jak to v kabelce vypadalo, dovedete si představit .<br />
<br />
Až se vše uklidnilo přivezli kuchaři teplou šunku, tu sami krájeli a servírovali. Nevím, zda měli soudružky místo v kabelce pro tuto dobrotu?<br />
<br />
Při odchodu soudružky otrhaly všechnu květinovou výzdoby.<br />
<br />
Byla jsem žádána předsedou k besedě o zážitku na Pražském hradě.. Odmítla jsem. Nenaučila jsem se lhát. Zůstala mi hořkost v duši.<br />
<br />
<br />
<br />