Co bylo a co nebylo

Dům byl plný německých rodin, jen tři české rodiny. Zde už byl vodovod na chodbě a splachovací záchody. Dole pod úrovní dvora byly byty i prádelna,  kde se topilo uhlím, v bytech jen dřevem, nebo šiškami, kůrou které jsme nasbírali v lese.
Zde bydlela žena Češka se synem. Který začal jezdit do Rakouska, když byl doma po ránu jódloval. Od těch dob tento zpěv nemohu ani slyšet.

Obyvatelé  ze  samot nosili na nohou dlabané dřeváky z jednoho kusu dřeva. Do dřeváků měli několik vrstev ručně pletených ponožek nebo podkolenek poslední  vrstva  byla  podšitá, snad kůží.  Když v  neděli šli  do kostela  nechávali  dřeváky   před vchodem který byl kryt střechou.       Němci nosili kalhoty pod kolena navazovaly bílé   ručně pletené podkolenky s copánky. Kalhoty měly padací most, kde měli našité kožené srdce. Ženy při  slavnostech nosily dirndl. Vařit moc neuměly. Říkalo se, že vařily  jídlo v jednom hrnci. Nikdy to od nich na chodbě nevonělo. Kuchyně měly okno a dvéře, kudy jsme procházeli. Dům stál proti gymnáziu byl asi v roce 2002 zbourán.
 
Ještě co v domě bylo obchod potravinami, továrnička, na výrobu  prýmků, výroba a obchod dřevěných věcí. Pryskyřice voněla po celém domě.
 
Velmi blízko byla sokolovna, kde jsme trávily většinu volného času.  Byly zde i kolovadla, v žádné sokolovně jsem je neviděla Při mém kulhání se mi na nich dobře cvičilo. V zimě byla napuštěná plocha na bruslení. Kde se dobré hrálo na hada. Konec se vždy vyválel.

Byl zde tenisový kurt kde hrály děti inspektora  Honnera bydlícího v gymnáziu.

Můj bratr Sláva jim chodil sbírat míčky a vydělal si i 12 korun. Ty dával mamince. ( 1kg máslo na Šumavě stálo 8.-Kč).
Honner napsal dětskou knížku „KUBÍČEK KLUK ZE SAMOTY“. Když se ho na schůzi ptali, proč dostal takové jméno? Byl jsem deváté dítě v pořadí, asi neměli z čeho vybírat. Dnes  2010 je to jedno z nejmodernějších jmen. Knížka byla o jeho životě.
 
V Prachaticích byly dvě školy, směrem k Marketiným Lázním německá a krásná nová česká vedle nemocnice a nádraží. Voněla novotou, naleštěné parkety, zde jsme se přezouvaly, boty byly v lavičkách na chodbách, ústřední topení. Byt ředitele.
 
Několikrát jsem navštívila nemocnici. Jednou jsem dostala polévku s vypaseným červem. Jeptiška řekla: tak ho vyhoď. Další děvče to s chutí snědla- Od té  doby mi  sourozenci nosily  obědy z domova.
 
V Prachaticích byla mateřská školka, kde učila neteř presidenta Beneše.. Dále Rodinná škola česká i německá a také internáty.

Zde  na Šumavě se  žilo laciněji než ve vnitrozemí.
V lese bylo plno hub, borůvek, ostružin, lesních jahod, malin. Také dost zmijí.
.    
Maso bylo jen v neděli a ve středu. Vodila jsem spolužačky  na oběd, Helenu Radovou z Volar a  Růženu Sýkorovou ze  Strunkovic. Často byly k obědu lívance pečené na litém plechu mazaný kůží od špeku, po upečení potřený máslem a položen do skořicového cukru. Vdolky pečené na plotně, mazané rozvařenými jablky, sypané strouhaným tvarohem navrch kysanou smetanou.
  
Najednou ve tu oznámení.Je přistaven vagon pro zaměstnance berního úřadu, každý má půl vagonu. Vlak poslední odjíždí z Prachatic v půl deváté večer. Neznámo kam. O tom jsem už psala dříve.