Bratr

Po škole pracoval na rybníce „Bucek“ přešel do „Vaňhovy  rybárny na Václavském náměstí. V té době jsme měli často úhoře a k večeři nádherné uzenáče, to byla pochoutka. Bylo to v době kdy byly ještě potravinové lístky a bída o vše.
        
Přihlásil se na vysokou školu tělovýchovy. Ke  zkoušce  přišel  v  saku. Zkoušející se divil. Tak jak  byl  měl  udělat přemet  a  byl přijat. Po dvou létech rodiče zjistili, že to finančně nezvládnou, doma ještě dvě  dozpívající děvčata. Jezdil  na  kole  do  Kladna na učitelský ústav. Dokončil  začal  učit, před sebou měl   ještě vojnu.
Přišel všesokolský slet vyloučení ze sokola. Vojna u černých balónů a práce v dolech v Petřvaldě. Když se vrátil a složil soudružský slib, mohl učit.
   
Byl vynikajícím  sportovcem cvičitelem v  sokole. Nepamatuji se  jaké  ceny získal na Strahově v roce 1943.(Po rozvodu jeho žena vše vyhodila). Jeho tchán profesorem na gymnáziu na Kladně. Sláva začal dálkově studoval  na vysoké škole ekonomiku strojírenství.  Za dva roky šel na operaci hemeroidů, kde byl nakažen tyfem. Než přišli na to co mu je, byl špatně léčen. Zůstal mu bacil. Nesměl učit. Zaměstnala  ho  jediná  soudružka  Rarochová, která  měla postiženou dceru. Zde měl malý plat,  měnil zaměstnání. Při  vstupní prohlídce mu doktorka našla tuberkulosu. Co teď. Nemohl ležet mezi pacienty, až na  plicním  v Kladně mu dal  prímař jednu místnost, kam nikdo nesměl, kliku  ovázali  desinfekcí, vstup zakázán.
 
     
Denně užíval čtyřicet prašků, nechutnalo mu jídlo, vypadal špatně. Máti  se  domluvila  s  paní Fantovou, která byla na tuberkulosním jako uklizečka. Byla  to žena  kulaka a když se vrátili z vyhnanství nikde jinde jí nechtěli zaměstnat. Máti se s ní domluvila, denně vařila a paní Fantová denně jídlo vozila. Začal jíst a jeho stav se zlepšil natolik, že za rok mohl nemocnici opustit. Ale kam, žena ho nechtěla, přišel k rodičům do Unhoště.

Podotýkám, že v té době byl tyfus v  Unhošti  v  plném proudu. Ale to nevadilo doktorovi  Kr….vi, aby to svedl na mého bratra.(PROČ)!

Musel vědět, že nákaza je z veřejné studny. Čas od času se zde tyfus vyskytoval.


Studna  byla pod kopcem, nad ní kostel a hřbitov a složení půdy  které vodu  nečistilo.  O tyfu v Unhošti jsem už psala dříve.
 
Když se dal do pořádku a věděl, že operaci přežije, podstoupil operaci na Bulovce, kde mu byl bacil ze žlučníku odstraněn. Po operaci mu zůstala velká prohlubeň v břiše. Dále se zabýval určováním jedlých hub a vyřezával obrázky do dřeva.
Celý  život  žil z  jednou   ledvinou, několik let jezdil  na dialýzu, nabídli mu transplantaci  ledviny, odmítl. Nevím proč?
Poslední slova – všechny je tam pozdravuj. Těmi slovy odešel z tohoto světa.
Jaroslav Malý *1928 Kouřim + 1996  Kladno.

                                                                              N. Stejskalová- Malá
 
 
.