Ze vzpomínek staré generace.
Naděžda Stejskalová
2.11.2019
Vypráví paní Julie Perglová… "Když mi bylo 10 let, dostala jsem záškrt. Tatínek jel do Liboce pro doktora, ten ihned nemohl, ale nakonec kvapně přijel a dal mi injekci."
"Toho dne rozezněl se zvon v kostele a všichni říkali, to je Julče Zábranských, ale mě si neodvedl anděl zvonili Pepíčkovi Šímů, ale nade mnou se skláněl doktor a zachránil ve svém zázračném poslání a tím mi zachránil život. o dalších sedmdesát let. Který už dávno umřel a a umřeli i další jiní bližní, babička z rodu Hudců. Obchodníků, co měli v Liboci sodovkárnu, maminka Antonie Pospíšilová z Drnova u Slaného a hlavně tatínek Josef Zábranský který pocházel z Lidic řezník a hostinský, takový divoch jací hostinští i řezníci v Čechách bývali, silák i furiant. Dědek Pospíšil se bál o dceru, nechtěl mu vyplatit věno, aby je mladý Zábranský nepromarnil v kartách, ale kdepak můj tatínek byl z dobré rodiny a všechny nás pohromadě udržel.
Z Hostivice ale nepocházím. .Narodila jsem se v Černčicích u Loun a křtěná jsem v Oborském kostelíku, v tom kamenném, venkovském, který stojí ve stínu lípy v chladivé vody řeky Oharky.. Tatínek který se chtěl v Černicích nebo v Lounech usadit si nakonec věc rozmyslel a tak jsme přes příbuzné Hudce přišli v roce 1910 do Hostivice a já tu žiji dodnes. ( * 1901 + 1991 nedožitých).
Zájezdní hostinec U koruny. Na dvoře stáje, přístřešky a dřevěné koryto pro koně. V patře sál a dva pokoje pro hosty. Ti nejchudší spali se zvířaty. Tuto hospodu měli naši pronajatou od roku 1910 do roku 1918. Říkalo se tu také u Šoušů. Po nějakém dřívějším majiteli, ale ten krát před světovou válkou měl hospodu v držení ing. Čermák, takový podivím.