Osud sochy T.G. Masaryka

Přišel 21. srpen 1968 jakési uvolnění a vznikl komitét o znovu postavení sochy T. G. Masaryka. Členy byli Josef Příhoda, Václav Šefčík,  Jaromír Šmíd,  Jindřich Kaufmann st., Jan Hlaváček, Štěpán Netík.

Zjistili, že firma může hlavu dolít. Bylo založeno konto ve spořitelně. Podpisy obstarával Štěpán Netík, podepsalo se a přispělo na znovu dolití 900 občanů. Ve velmi krátké době byl T. G. Masaryk  opět připraven  k odhalení.
 
Ale vrátila se opět vláda komunistů, zákaz odhalení. Co se sochou,  byla  ukryta v muzeu v prvním patře, kdysi spořitelně, do jednoho rohu a kolem něho až do stropu bednění, jen malé nízké dvéře ke vstupu.

Zůstala tam až do roku 1973, členové městského výboru KSČ si vymysleli,  že  sochu musí odstranit. Čí to byl nápad, nevím. (V tu dobu jsem se ptala mého muže, aniž bych věděla, co se tam chystá, proč tam také není, odpověď byla mezi ně nechci, to jsem teprve pochopila proč.)
 
Za jeho působení a dvacetiletého nic nedělání. Byl postaven Obchodní dům, Mateřská škola, Zdravotní středisko. Tím se změníl vzhled Pražské ulice.
         
Bylo rozhodnuto, že 31. října 1973 bude socha odvezena a roztavena ve  Velvarech.  Za odvoz bylo zaplaceno 216 korun komunálním službám, kolik za roztavení  nevím. Ale roztavená byla. Doklad  měla  slečna Božena Junová úřednice  MěNV. Proč to tajila, nevím.

Jan Hlaváček dal seznam předsedovi Koutního. Když jste o něco žádal, vytáhl seznam ze šuplíku a měla  jste smůlu.