Vrátil se z Kounicových kolejí

Vrátil se z Kounicových  kolejí.
Byla  to po  lidické tragedii.
Moje bývalá spolužačka Věra a jediná moje kamarádka až  do  stáří pozvala  mne  na  dovolenou  do  města  mého dětství - Kouřimi.
   
Když jsme  v  Kouřimi  bydleli,  přátelili  se  s rodinou Borovičkovou.  Proto   jsem   navštívila  paní   Borovičkovou, která v  té době zde byla jen s Mirkem a Vláďou. Když už jsem měla odjet domů, dozvěděla jsem se, že zavřeli Mirka a paní Borovičkovou.
  
Znala jsem synovce, bratrance kluků.  Půjčila  si  kolo a jela do Horních Chvátlin,   říci  co se stalo. Druhý den jsem jela domů.
Po roce 1983 jsem byla po operaci ledviny v Mariánských lázních. Setkala se zde s Olgou Smíškovou, byla z Kouřimi. Ptala jsem se na Vaška  Machůrku,  ovdověl, byla jsem vdovou už několik  let. Napsal a jezdila jsem do města mého dětství, devět let. Pomáhala mu dvakrát stěhovávat. Jezdil také k nám , bydlela u mě moje maminka. Ráda si s Vaškem povídala o době, kdy válka byla ještě v nedohlednu.
  
Potom  jsem se dozvěděla  jak to dopadlo s Borovičkovými.  Paní Borovičkovou  zavřeli  do  koncentračního  tábora  ve  Svatobořicích  a  Mirka  do  Kounicových  kolejí. Pan Borovička  se  skrýval u Prahy v  zahradnictví   Strnada. Když se tajně  objevil u Vaška, mockrát se chtěl udat. Vždy mu to rozmluvili. Vyvraždili  by  celou rodinu i příbuzné.
Vyprávěl Vašek:  Celou války,  každý  týden   jsem  vozil na dráhu nebo poštu dvoukilové balíčky s jídlem, pro tetu a Mirka. Velmi často přišly zpět plesnivé. (Měl ve Chvátlinách hospodářství a proto si mohl balíčky dovolit). V té době bylo vše na potravinové lístky. To bylo jen na přežití, abychom neumřeli hlady, ale každý tuto dávky dostal.
Vrátili se všichni tři.

Po válce přišel Mirek pěšky s ranou na zádech, jako když mu na ně   spadl  hořící  trám. Několik let žil s rodiči  v bývalé  kovárně  na  „Starém  Městě“.   Při  záchvatech   které  míval,  zadrátoval  celý průjezd.
Když nědy přišel  Vašek na návštěvu s rodinou. Nenáviděl a vykazoval moji manželku a dceru. Teta pak chodila raději k nám. Jak dlouho žil s rodiči nevím. Končil  v  psychiatrické léčebně na Hrádku u Kouřimi.
 
Několik slov ke  Kounicovým  kolejím.

Lidé doufám, že Němci. Kupovali  si  vstupenky jako do divadla, aby se mohli dívat na popravy. Při popravách se bavili a smáli.
       
Mirek byl  asi  nějakou  ženou nucen se na popravy dívat. Proto ta nenávist k ženám. Muselo to tam být strašné.
                                                                           
N. Stejskalová