Dopis prababičce z vojny v roce 1985

Dneska máme  „PŠM“ to je politické školení mužstva, moc mně ta politika nebaví. Odpoledne do  stráže, budu dozorčí naší čety. Dostanu červenou šňůru,   patronu  „ zlatou a píšťalku“, abych mohl  písknout ráno budíček. Jinak to jde, jídlo ujde, máme novou kuchyň.

Babi brzy se uzdrav. Po novém roce možná přijedu domů. Tak se snad uvidíme.
A až přijedu za ty dva roky, tak mi upečeš lívance  s cukrem  skořicí  a vdolky pečené na plotně s jablky, tvarohem a smetanou.
   
Moc se těším, až už budu doma.
                                                                                  Ahoj, vojín Vašek
Jihlava  4. 11. 1985
 

Tento dopis jsem našla a přepsala v roce  2019. Za  dva  dny bude mne 94 a tobě  53  let. Ty už jsi dědečkem a já praprababičku. Pokračovala jsem po Tvé prababičce i já v pečení hlavně vdolků. Na které  přišla,  když  přijela  praneteř ze Singapuru a prohlásila, že takové vdolky  nepečou  nikde na světě. Bohužel dnes už se nepečou ani v Čechách.  Lívance   se   pekly na plotně na  litém  plátu,  který se mazal kůží  od  špeku.  Po  upečen  potřel  máslem  a namočil  do  skořicového  cukru.  Dnes už nic takového nezvládají ani moje ruce.
                                                                                           N. STEJSKALOVÁ