Vzpomínka pamětníka

Když začala revoluce, tak jsem zrovna byl ve třetím ročníku na Technické univerzitě v Košicích na fakultě strojírenství, a o událostech z 17. listopadu jsme se dozvěděli až v pondělí. Tehdy jsem ráno musel na přednášku, a už jsem věděl, že se něco děje. Na chodbách internátu bylo velmi rušno. Zastavil jsem jednoho kamaráda a zeptal se, co se to děje. Řekl mi, že v pátek v Praze proběhla demonstrace a že prý policajti napadli studenty a zbili je. Pak dodal, že dnes u nás na škole vystoupí Andy Hryc a že nám k tomu řekne víc. Neváhal jsem a hned jsem tam šel. Když jsem přišel aula už byla plná a já musel stát ve dveřích. Zanedlouho se objevil Andy Hryc a nepřišel sám, byl s ním nějaký kluk, který byl přímým účastníkem demonstrace v Praze. Andy na začátku všechny přivítal a následně vedl s klukem z Prahy dialog o tom, co se tam stalo. Všichni jsme nevěřícně poslouchali, co ten kluk říkal. Věděli jsme, že se něco takového děje, že demonstranty mlátí, ale tohle nám přišlo moc. Ten den se nakonec do školy nešlo a na 21. 11. se naplánovala demonstrace. Pak už to šlo ráz na ráz. Každý den se po celých Košicích konaly meetingy, demonstrace, manifestace a různé rozhovory s představiteli VPN. Následně jsme se 28. 11. jako studenti zúčastnili generální stávky a přestali jsme chodit do školy.