Konec komunismu mýma očima

Vždycky každý den jsem říkala našim dětem, aby se do ničeho nezapojovali a drželi se neangažovanosti, protože vždycky jsem si vybavila rok 68, kdy se objevila špetka naděje, když nastoupil Dubček a zvolnila politická atmosféra, prostě jako by do celkové situace zavládla pohoda. A najednou 21. srpen a můj tatínek pustil rádio, kde po kouskách hrála hymna s oznámením okupace sovětskými vojsky…
 
…1989 proto byl se strachem, měli jsme velký strach. K nám na venkov se zprávy šířily mnohem pomaleji, než třeba do měst. Proto jsem i svým dětem říkala, aby se neúčastnily protestů, aby šly hned po škole domů a s nikým se o ničem nebavily. Ono se vědělo, kdo je komunista a kdo ne, ale horší bylo poznat, kdo je donašeč, kdo servíruje ty normální lidi komunistům na národní výbor, aby ho potom zbavili všeho majetku a znemožnili celé jeho rodině se jakýmkoliv způsobem realizovat. Měla jsem strach i o to, aby moje děti mohli studovat, protože manžel s výborným prospěchem se nedostal na „stavárnu“, kterou si přál studovat, protože jeho otec byl bývalý stavitel, který lidem dával obživu a byl označen za kapitalistu, proto i mému manželovi nedovolili vystudovat tuto vysokou školu, i když známkami na to dosahoval. Ten režim fungoval tím způsobem, že vyvolával strach a nejistotu v lidech. Strach, že nebudou moci jít studovat a normálně, na tu dobu, se uživit a nejistotu v tom, že nikdy jsme nevěděli, co z jaké akce může vzejít, proto i u těch protestů nebylo jasné, jestli to nenarafičili komunisti, kteří se chtěli zbavit větší části odpůrců…
 
…po nástupu Gorbačova, se celkově to napětí uvolňovalo, celý ten rok 89 k tomu směřoval i já jsem sama cítila, že se něco mění, ale bála jsem se, aby nedošlo k horšímu. My jsme museli normálně do práce, protesty neprotesty, revoluce nerevoluce, my jsme stejně šli do práce, musel se udržovat chod, manžel pracoval v chemickém průmyslu, tam se nic odrbat nedalo a nikdo nevěděl, co a jak bude, pouze jsme měli vzpomínky. Ta revoluce začala v pátek, ale k nám se v podstatě dostali informace až v pondělí, když zveřejnili záběry z protestů, té hromady lidí v Praze. Navíc vyšla fáma, že prý někoho komunisti zastřelili, a to byl další podnět k tomu, aby započala ta vlna stávek, demonstrací, protestních vystoupení ve školách, aby se národ osvobodil od komunistického režimu a nabyl dlouho a toužebně očekávané svobody…