Babiččiny vzpomínky na rok 1989

„Já ti to řeknu takhle, totiž my jsme tím byli nadšení, protože takhle to bylo pro nás v tom 68. A tady to jsme věděli že teda má být nějaká změna a že jsme si mysleli, že všechno bude daleko lepší. No nejhorší bylo, že obě dvě, Hanka i Jana, já to věděla, ony my to nechtěly říct, ale já to věděla, že na tom náměstí jsou, že tam prostě to byly takové manifestace, nebo něco takového.“

„Tady v Brně?“ „Tady no, na svoboďáku. Tam prostě svítili svíčkama atak myslím, ale to by ti líp řekla mamka. Já na to mám jinej pohled. Já měla strašnej strach, aby se to nezvrhlo a aby tam třeba vojsko nenastoupilo, víš. Protože my jsme, když to začalo, tak jsme měli s dědou lístky do divadla, možná někdy začátkem listopadu. A teďka samozřejmě plná náměstí Václavský s šli tuším do Vinohradského. A tenkrát tam přišel Zeman, přesně si nepamatuju co všechno říkal, ale zatrnulo, protože říkal „nevěřte jim! Aby nepřijeli s tankama na vás, aby tam nenastoupilo vojsko“, tak proto jsem se bála že ty holky tam jsou.“

… „No ale moc toho takhle o tý sametový tý nemůžu říct, protože akorát bylo v televizi jak tam naběhli ti vojáci nebo esembáci, nebo co to bylo a jak je mlátili. Jo vlastně jak jsme tenkrát byli na tom divadle, tehdy se Havel tolik ještě neukazoval, ale Zeman dělal v prognostických ústavu a tam dělal taky nějakej Komárek  a to vím že když jsme šli přes ten Václavák tak tam lidi skandovali že „Komárek na Hrad! Komárek na Hrad!“. On tam teda potom nešel a chytl se toho Havel, jestli to bylo dobře, nebo ne, nevím, ale víc já ti člověče neřeknu, asi.“

… „počkej co to tenkrát tam bylo, vím že tam dávala teplárna na něco peníze a tak různý firmy se přidávaly k těm studentům. A podporovali je atak. A vím, že prostě jsem byla vzteklá, že oční optika nic!! Já říkám DOPR***E! Já mám dvě holky na náměstí a tady se nic neděje! Jsem tam ječela jak Viktorka, jak já to umím.“