Vzpomínky mé mámy na změny ve škole po sametové revoluci.
„Ke konci osmdesátých let jsem studovala na Slovanském gymnáziu v Brně. Na podzim roku 1989 jsem ležela doma s angínou, takže veškeré listopadové události jsem vnímala jen díky rádiu a televizi. Tam se mluvilo jen o demonstracích, informace o tom, co se skutečně v Praze stalo se šířily nejdřív ústně, pak přes letáky anebo divadelní herce, kteří přerušovali své hry nebo pořádali besedy. Změna nebyla ze dne na den. Až o několik dní později se připojovali k demonstracím studenti z jiných měst, vznikalo Občanské fórum, všichni zpívali písně Karla Kryla, Marta Kubišová zpívala na Václaváku.
Já jako studentka jsem viděla změny ve školství, hlavně pak v devadesátých letech na vysoké škole. Kompletně se změnila katedra občanské nauky, naopak třeba výuka češtiny zůstala pořád stejná. Do školy se vrátili učitelé, kteří tehdy vyslovili nesouhlas s ruskou okupací, byli to v podstatě už důchodci, ale vrátili se k učení. Pořád ale i na učitelích bylo zřejmé, kdo zastával nározy komunistické strany a kdo byl proti.
Vybavuji si, že se všechno skokově zdražovalo, stejné zboží stálo během jednoho týdne jinou cenu. Mamka s náma rychle utíkala do obchodů, kupovalo se zboží, které nebylo potřeba, například nová sada talířů, jen abychom měli doma něco, co snad neztratí hodnotu. Hodně lidí, včetně táty, přišlo o práci, protože se zavíraly velké fabriky. Na druhou stranu spousta lidí začala podnikat, chytla se příležitosti a mnoho lidí to nechápalo, že někdo může vydělávat sám a není to v rámci státního podniku.
Změny byly postupné, sice jsem pořád musela udělat státnice z ruštiny, za to bylo dostupné nejrůznější zboží, začalo se více dovážet, měnily se firmy i pracovní nabídky.“