Zelená je tráva, fotbal to je hra

Moje maminka moc ráda vzpomíná na všechny ty prázdniny, kdy jezdila jako táborová vedoucí do Domašova nad Bystřicí.
III. turnus v srpnu na táboře Julia Fučíka, to byla její srdcovka. Drželo ji to celých sedm let, než se jí pak narodil můj bratr a později i já. Vždy měla na starosti nejmladší oddíl, kterému organizovala program a snažila se vytvořit krásné zážitky.

S oblibou se pak zúčastňovala všech sportovních aktivit, vždy do nich šla naplno (i když to prý pak občas končilo nějakou odřeninou či naraženou nohou). Na fotkách je maminka zachycena při jednom táborovém fotbalovém utkání, kde byla jako brankář, ale kopla si i penaltu. Fotbalové nadání jsem sice po mamince nezdědila, ale zálibu v letních táborech jednoznačně ano. Již několik let jezdím jako táborová vedoucí a stejně jako pro maminku, i pro mě jsou to jedny z nejhezčích vzpomínek.