Útržky z maminčina dětství

Sofie Bartošová

Moje maminka vypráví o částech z jejího dětsví a dospívání.

Co si ze svého raného dětství pamatuješ nejvíce?

Určítě to, že jsme jako celá rodina jezdili na výlety a dovolené, kde jsme spolu mohli trávit čas mimo domov. Málokdy jsme ale vyloženě objevovali nové místa, spíše jsme jezdili každý rok na ta stejná ale zaručeně dobrá místa. Například jsme vždy jezdili jen do Zoo Zlín nebo do Luhačovic, kde jsme byli ubytovaní v naší chatce kousek od města. Párkrát jsme jeli i do Vysokých Tater, přesněji do Štrbského plesa. Tyto dovolené byly mé nejoblíbenější.

Byla jsi problémové dítě?

Ano, byla jsem tak trochu rebel. Myslela jsem si že jsem nejchytřejší a tak si dělala co se mi zlíbilo. S mím prvním přítelem jsem na dva týdny dokonce utekla z domova. Vzala jsem si s sebou jen peníze, foťák a svého psa Andyho. Chtěli jsme zkrátka svobodně žít a hlavně nebýt neomezováni zákazy rodičů. Jelikož mi bylo jen 14 let, tak za pár dní po mně začalo celostátní pátrání. Moji rodiče mě dennodenně prosili abych se vrátila domů. Můj tatínek mi dokonce každý den dělal moje nejoblíbenější jídlo k večeři. Když jsem začala pozvolňovat, chtěla se mnou moje maminka udělat dohodu. Já si totiž při mém útěku našla dalšího pejska, kterého jsem si samozřejmě chtěla vzít domů s sebou. Maminka mi teda slíbila, že u nás pejsek zůstane, jen ať se mám konečně vrátit domů. Moji pejsci se domů se mnou vrátili, ale po pár dnech novému pejskovi maminka našla nový domov. A to bez konzultace se mnou.

Jaká byla tvá největší záliba v dospívání?

Měla jsem mnoho koníčků ale nejvíce jsem se určitě zajímala o cestování. Nejvíce mě zachvátila Nová Guinea. Měla jsem o ní všelijaké knížky a chodila jsem na mnoho přednášek. Později jsem se dokonce dostala i do pozice přednášejícího a to na výstavě o Nové Guinei v muzeu U Šlechtičen. Tento sen mě nikdy zcela neopustil ale s dospíváním přišli nové zájmy či starosti a můj sen cestovat kolem světa už nebyl na prvním místě.

Máš nějakou zajímavou příhodu za čas tvého studia v Praze?

No, tato příhoda není vyloženě z Prahy ale v Praze započala. U nás ve škole se hodně uplatňoval Erasmus, přes který jsem se seznámila mím tehdejším kamarádem z Norska. Když pak odjel, tak mě se svojí přítelkyní pozvali abych zase naopak jela já za nimi do Norska. Hned jsem pozvánky využila, zabalila si kufry a seděla v letadle. Na svém discmanu jsem poslouchala při letu skupinu Kings of Convinience, kterou jsem naprosto milovala. Po pár dnech objevování Norska jsme narazili na koncert v Oslu. K mému údivu mi došlo, že je to koncert té skupiny, kterou jsem poslouchala při mém letu. Dodala bych, že jsem tehdy ani nevěděla že je ta skupina z Norska. Byl to pro mě obrovský zážitek.

Máš ještě jiné zážitky z jiných států?

Tak třeba moje první lyžování. To jsme s mím partnerem jeli do Itálie do oblasti Trentino v Alpách. On už ale uměl lyžovat a přišlo mu to jednoduché. Proto mě postavil na vrch červeného svahu a jednoduše poslal dolů se slovy "tak a plav". Svah jsem naštěstí sjela bez úrazu, ale zatímco ostatní lyžaři dělali při jejich cestě obloučky, já jela rovnou trajektorií dolů. Byla jsem tam ale samozřejmě taky rychleji než ostatní.