Školní léta mojí babičky

Moje babička mi často vypráví, jaké to bylo chodit do školy za jejích mladých let. Říká, že do školy chodila vždycky pěšky. Každá čtvrť měla svou školu, a protože většina rodin neměla auto – někde v lepším případě dvě – chodit pěšky bylo naprosto normální. Dnes je to skoro nepředstavitelné, ale po válce, kolem roku 1948, bylo všechno úplně jiné. Lidé měli nárok jen na určité množství zboží a samoobsluhy tehdy neexistovaly. Nákupy probíhaly v malých obchůdcích, třeba jako to zelinářství na konci jejich ulice.

Na prvním stupni babička a její spolužáci chodili domů na oběd. Pamatuje si, jak běhali po ulici, protože venku to tehdy žilo – žádné mobily, žádné počítače. Děti prostě trávily čas venku. Když ale přešla na druhý stupeň, začala se situace měnit. Bylo to někdy kolem 50. let, kdy se začaly zavádět školní jídelny a družiny. Maminky totiž začaly chodit do práce a děti tak zůstávaly ve škole déle.

Zájmových kroužků tehdy moc nebylo. Babička vzpomíná, že kromě základní umělecké školy, kde se učila hrát na klavír, nebyly žádné jiné možnosti. Všechno bylo mnohem jednodušší, ale zároveň i složitější. Děti si prostě hrály spolu venku a neměly tolik možností, co dělat.

Školství tehdy vypadalo úplně jinak než dnes. Základní škola měla nejprve osm tříd, ale později se přidala devátá. Kdo chtěl, mohl pak jít na různé střední školy, jako třeba obchodní akademii, gymnázium nebo hospodářskou školu.

Babička mi taky hodně vypráví o svých kamarádkách. Na základní škole se kamarádila hlavně s těmi, kdo bydleli v její ulici nebo čtvrti. Říká, že tyhle vztahy byly strašně pevné. Na střední škole už to bylo spíš o společných zájmech. Její nejlepší kamarádka byla jen o rok starší a chodila na zemědělskou školu. Dodnes se s několika spolužáky setkávají, i když už jich není tolik. Jejich ročník měl dvacet studentů a z Brna jich zůstalo jen pět.

Když mi tohle babička vypráví, přemýšlím, jak moc se svět změnil. Dnes máme úplně jiné možnosti, ale někdy mi přijde, že to jejich běhání po ulici a pevná přátelství měla svoje kouzlo. A možná bychom se od nich mohli něco naučit.