Vzpomínky mojí babičky na dětství v druhé polovině 20. století

Babička se narodila v roce 1954 ve vesnici Mezibrodie nad Oravou poblíž města Dolný Kubín na severu Slovenska.

Jaký byl tvůj rodinný život?
Byla jsem 2. nejstarší ze čtyř dětí a žila jsem ve velkém domě společně i s babičkou, takže nás doma bylo dohromady sedm. Když mi bylo 10 let narodila se mi další sestřička Boženka ale ta bohužel o pár týdnů po narození zemřela na zápal plic. Velmi mě to zasáhlo, i když jsem měla další sourozence, taková úmrtí novorozenců na různé nemoci se v té době stávala naneštěstí celkem často. Jelikož jsem byla po bratrovi druhá nejstarší ze sorozenců, často jsem se musela starat o své mladší sestry. Učila jsem je například jezdit na kole, vyšívat a připravovala jsem se s nimi do školy, protože rodiče se museli starat o pole a o zvířata. Někdy mi to sice lezlo na nervy, ale se svými sestrami jsem měla skvělý vztah.

Jaký byl život na vensici? Jaká zvířata jste chovali?
Život na vesnici sice nebyl jednoduchý ale mám z něj převážně dobré vzpomínky. Naše rodina chovala hlavně prasata a slepice ale měli jsme i kočku a psy. O zvířata se většinou starali rodiče ale i já jsem jim někdy pomáhala. Na vesnici jsme si často vyměňovali potraviny. Například ten kdo choval krávy vynměňoval mléko třeba za vajíčka, bylo to výhodné, protože v malém obchůdku, který byl u nás na vesnici bylo často těžké sehnat i základní suroviny. Bohužel mám i pár nepříjemných vzpomínek na chov zvířat. Když naše kočka porodila spoustu koťátek, nemohli jsme se o všechny starat a byli nám k ničemu, tak je má babička chodila topit do řeky. Jelikož jsem byla milovníkem koček tak mi to lámalo srdce ale u nás na vesnici tohle lidé dělali běžně.

Jak jsi trávila svůj volný čas když jsi neměla žádné povinnosti?
Na vesnici jsme se skoro všichni znali a ráda jsem trávila svůj čas hraním s dětmi z ulice. V létě jsme nikam na dovolenou nejezdili, maximálně jsem jezdila za tetou do Bratislavy. Většinu času jsem v létě trávila koupáním v řece Oravě a v zimě jsme na ní bruslili. Ráda jsem hrála také různé hry s kamarády například fotbal či skákání panáka, má nejoblíbenější hra byla na hra na vojáky. Ráda jsem též trávila svůj čas sama. Milovala jsem šití a čtení detektivních knížek, které jsem si četla na zahradě pod stromem a užívala si osobního klidu a pohody. Má rodina byla asi jediná z naší vesnice, která v té době vlastnila opravdovou televizi, protože má teta pracovala ve firmě, která je vyráběla. V televizi dávali pořady sice jen čas od času ale když hráli zrovna večer fotbal, sešlo se u nás doma spoustu lidí z vesnice a společně jsme jej sledovali.

Jaká byla škola a jak jsi do ní chodila?
Jelikož naše vesnice byla příliš malá na to aby v ní byla škola, chodila jsem do vedlejší vesnice, která byla daleko a musela jsem chodit pěšky zhruba hodinu. Když jsem šla na druhý stupeň tak jsme se přestěhovali a mohla jsem do nové školy jezdit autobusem. Pamatuji si na první den kdy jsem přijela ke škole a před obchodem s potravinami každé ráno čekali děti se džbány na mléko. Hned první den jsem tam uviděla stát krásného kluka, do kterého jsem se na první pohled zamilovala. Byl to tvůj děda. Ve třídě nás bylo pouze 12 žáků. Vyučování bylo podobné jako v dnešní době ale byla v něm samozřejmě zakomponovaná výuka o komunismu a často jsme také zpívali komunistické písně a učili se po rusky. Měli jsme ale též velmi přísné učitelky. Jednou mi spadlo jablko z lavice uprostřed hodiny a učitelka mi za takovou hloupost dala poznámku. V zimě jednou napadlo tolik sněhu, že se škola na 3 týdny uzavřela, protože se do ní ani nedalo dostat a byly vyhlášeny takzvané uhelné prázdniny.