Máminy vzpomínky

Jaké jsou tvoje oblíbené vzpomínky?

Moje nejoblíbenější vzpomínky jsou z tábora. Jezdilo se na dva týdny a bylo to jedno z mála časů, kdy jsme byli bez rodičů. Neměli jsme batohy, ale chlebníky a jídlo se jedlo z ešusů. Také nebyly sprchy, takže celých čtrnáct dnů jsme se koupali pouze v rybníku a zuby jsme si čistili v korytě. Dva lidé vždy hlídali oheň, dokonce i přes noc, kdy se po několika hodinách prostřídali. Hrálo se spousta her a soutěží, za které jsme dostávaly diplomy a ceny.
Také jsme každý rok jezdili na Vranovskou přehradu, kde nám máma dělávala okurkový salát a hrávali jsme tam kuželky.

Jaké jste měli hračky?

Rozhodně jsme jich měli o mnohem méně a dostávali jsme je jenom na Vánoce a na narozeniny. Naši nám jednou dovezli lego až z Benátek, protože u nás nic takového nebylo a taky mi máma jednou čekala dlouhou frontu na mrkací panenku. Hodně jsme si hráli s takovými kostky s obrázky, nebo i s pexesem. Vím že ve výtvarné soutěži ve školce jsem třikrát vyhrála tu stejnou panenku, což mě už potřetí docela štvalo.
V zimě jsme chodili ven sáňkovat, anebo jsme stavěli iglú. Když jsme ale zůstali doma, tak jsme s bratrem kreslili vlajky z nějaké knížky nebo jsme dělali komiksy.
Také jsme měli zvířata, dokonce i psi, převážně jezevčíky. Náš první jezevčík byl dlouhosrstý a jmenoval se Azor. Taky jsme měli prasata, slepice a spoustu králíků.
Jednou z mých nejoblíbenějších hraček byl asi modrý kočárek, ale tím mi proletělo prase. Jinak jsem měla hodně ráda tu mrkací panenku, ale mým úplně nejoblíbenějším byl velký, hnědý, plyšový zajíc.

Jak u vás vypadaly Vánoce?

Já jsem nikdy mámě s pečením nepomáhala, to vždycky pomáhala Petra. Já jsem spíše pomáhala tátovi a bráchovi venku.
Stromeček jsme mívali z našeho lesa, který nám nikdy neseděl do stojanu. Baňky jsme mívali skleněné, takže se často rozbíjeli, ale líbily se mi mnohem víc než dnešní plastové. Světýlka bývaly takové dlouhé, vypadaly skoro jako malé lucerničky.
Stromeček jsme poprvé rozsvěcovali až na Štědrý den, kdy jsme pokaždé zjistili, že světýlka nefungují, takže bratr běžel za strejdou, aby to spravil. Na oběd jsme vždy mívali zelnou polévku, která mi nikdy nechutnala a nikdy jsem ji nechtěla sníst, ale vždy jsem ji nakonec snědla. Poté jsme šli na hřbitov, ale mamka vždy zůstala doma, protože musela zabalit dárky. Až jsme došli zpátky domů, tak už jsme měli zakázáno chodit do obýváku a nachystali jsme chlebíčky a cukroví, které jsme sice dělali dříve, ale mohli začít jíst až na Štědrý den. Potom jsme se většinou dívali na televizi v kuchyni, která se při večeři vypla. K večeři jsme mívali rybí polévku a kapra, kterého jsme kupovali živého a nechali u mé babičky ve vaně. Po večeři jsme už šli ke stromečku, kde jsme si rozbalili naše dárky, ale já s bráchou jsme si nechávali dva až na další den.

Jak to chodilo ve škole?

Na základce jsem na vysvědčení měla samé jedničky, takže jsem na střední zdravotnickou školu nemusela dělat přijímačky.
Na obědy jsme museli mít stravenky a na výběr jsme měli pouze z jednoho jídla, ale obědy mi většinou chutnaly. Také jsme se školou dvakrát do roka chodili k zubaři, který byl u nás ve škole.
Tělocvik jsme měli jedenkrát za týden, ale měli jsme hodinu plavání. Já jsem to nikdy neměla ráda, protože ten bazén byl silně cítit chlórem a já nikdy neměla zápach chlóru ráda. K tomu abychom dostali jedničku, jsme museli plavat deset minut bez toho, aniž bychom se dotkli dna. Po konci hodiny jsme si ani nestihly usušit vlasy, takže jsme zbytek dne strávili v lavicích s mokrými hlavami. Kvůli tomu dodnes nerada plavu.