Babiččiny a dědovy vzpomínky na dětství

Moji prarodiče vyrůstali za období komunismu. Babička žila u Vyškova a děda v Bohumíně. Tady je můj rozhovor s nimi.

Jak se bydlelo?
Děda mi odpověděl: Já jsem spolu se svojí rodinou žil v trojpatrovém domě spolu s ostatními rodinami. Dříve se místo sporáků používala kamna, na kterých jsem s bráchou každou zimu i spal. Sprchování nebylo, celá rodina se umývala z jednoho kýblu. Záchod byl na každém patře a využívali ho všechny rodiny z daného patra.

A jak to bylo s jídlem?
Babička řekla: U nás se nejvíce jedly polévky a hlavně taky brambory. Každou neděli jsme měli na oběd maso, na více jsme si nemohli dovolit. Chodila jsem na brigády spolu s maminkou na pole kopat brambory a ty jsme si pak odvezly domů. Když začínala zima, každá rodina si řekla o pytle brambor (podle toho jak byla početná rodina) a ty nám měly vydržet až do Dubna. Na Vánoce jsme měli výjimečně pomeranče nebo banány, protože těch moc nebylo.

A jak to chodilo ve škole?
Babička mi opět odpověděla: Jak jistě víš, tak v té době většina mládeže chodila do pionýru, a tak jako tam, tak se ve škole nosily pionýrské uniformy. Každou přestávku jsme se seřadili do řad a zdravili jsme každého koho jsme potkali na cestě na další hodinu. V každé třídě byl obraz prezidenta a pokud jsi byl nejlepší a nejposlušnější žák třídy, tak si seděl přímo pod ním, tam jsem samozřejmě seděla já.

Jak to bylo s technologií?
Děda pravil: V té době neexistovaly nějaké ty vaše telefony, to nebylo že každý měl doma televizi. Nám se do domu dostala televize roku 1960, sešli jsme se z celého domu a dívali se celou noc, to nejlepší co jsme viděli, bylo evropské mistrovství ve fotbale v roce 1964. Telefon také nebyl v naší domácnosti, pokud sis chtěl zavolat, tak jsi musel jít na poštu, ale já jsem to nikdy moc nevyužil.

A jeli jste na nějaké dovolené?
Děda mi řekl: Vůbec, kam bys mohla prosimtě jet? Hranice byly všude zavřené, ne moc lidí vytáhlo paty z Česka. Jednou když by ale bylo šestnáct, tak jsem vyrazil s partou kluků na kola, vlakem jsme jeli do Varšavy a od tama až skoro k moři na kole. Domů jsme nejeli vlakem ale také jsme to ujeli na kole.

Dědo, jaká byla tehdy zima? Hodně studená, bydleli jsme blízko rybníku, který vždycky ztuhl. Brácha a já jsme tam strávili hodně hodin na ledě, bruslili jsme, hráli hokej a dělali blbosti, pak když jsme došli domů celý promočení, táta si jen povzdechl a šel nám pověsit oblečení.