Začátky podnikání za totality

„V roce 1980 jsme si s dědou koupili zahradu na Stránské skále,“ vypráví moje babička. „V té době tam bylo vysázeno kvantum jahod a já, holka z města, jsem nevěděla, jak se o tak velkou půdu starat, takže než jsem se o ni naučila pořádně pečovat, si děda musel najít druhou práci, aby nás uživil. Zahradničit nás asi čtyři roky učil pán, který nám zahradu prodal. Ve čtyři hodiny ráno jsme chodívali sbírat jahody, kterých vždy bývalo kolem pětatřiceti kilo, a prodávali je kamarádům a kolegům v práci.

Takhle jsme si přivydělávali do roku 1984, kdy jsme si v národním výboru zažádali o povolení prodávat. Začínala jsem vázat květiny, co vykvetly v zahradě a prodávala jsem je po třech korunách na stolečku před samoobsluhou, přičemž nám bylo dovoleno prodávat pouze v sobotu. Také jsem nesměla nakupovat zboží, měla jsem papír, na kterém stálo, že to, co prodávám, jsou pouze přebytky ze zahrady.

Po revoluci jsme začali nakupovat ovoce a zeleninu u JZDáků a rozváželi jsme různě po republice nebo jsme prodávali na Zelňáku v Brně. Od mého dědečka jsme dostali dvacet tisíc na podnikání, za které jsme si koupili starou Avii, kterou děda, vyučený automechanik, sám opravil. Časem jsme si koupili i druhou, kterou jezdil náš první zaměstnanec. Náš byznys rostl, když jsme se seznámili se dvěma zelináři a společně jsme rozváželi ovoce a zeleninu po jídelnách, kasárnách nebo věznicích.

Po roce 1993 jsme si na Štolcově ulici pronajali náš první sklad zeleniny, což pro nás byl velký skok kupředu, protože už jsme nemuseli všechno vozit na korbě auta. Chvíli poté se hned vedle uvolnily potraviny, které jsme si bez váhání pronajali a měli tak svou vlastní prodejnu. Abychom ji zásobovali kvalitním zbožím, a zároveň nevyhazovali to méně kvalitní, jezdil děda na pole a nakupoval např. květák, který jsme roztřídili na hezký, který jsme nabízeli v regálech, a škaredý, který jsme prodávali na ulici před obchodem po bednách za nižší částky.

Ze skladu zeleniny jsme po otevření prodejny udělali sklad cukru a denně jsme ho tři až deset tun ručně skládali dovnitř i ven. Rozváželi jsme ho různě po jídelnách, věznicích a obchodech a děda jezdil do cukrovaru v Hrušovanech nad Jevišovkou domlouvat cenu a objemy odběrů. Zatímco já jsem se starala o chod prodejny, děda vedl vzkvétající velkoobchod s cukrem. S podnikáním se nám vedlo dobře až do roku 1998, kdy v Brně otevřel prodejnu velkoobchod Makro a téměř ze dne na den nám přebral většinu zákazníků. Velkoobchod s cukrem jsme ukončili a prodejnu potravin jsme provozovali až do odchodu do důchodu.“