Babička v Káthmándú 2015

Zeptal jsem se své prababičky – cestovatelky a doktorky, na její nejzajímavější příhody z jejích cest napříč světem.

Babička: Víš, já jsem těch výletů prodělala tolik, že je těžký vybrat nějaký nejzajímavější. No všude bylo něco, co mě zaujalo, co ve mně zůstalo. No, ale nejsilnější zážitek byl z toho zemětřesení v Nepálu. To jsme byli v roce 2015 právě v Káthmándú na té nejznámější světové stúpě Boudhanád. Tam jsme chodili po tom ochozu, no a najednou taková rána… no jako by ti někdo podtrhl koberec pod nohama. No všichni jsme popadali a nejdřív jsme vůbec nevěděli co se děje, no a pak nám tedy doběhlo, že to je zemětřesení. Slezli jsme teda po těch širokých schodech a tam těsně před námi se otevřela taková škvíra, která se pomaloučku rozvírala, tak jsme z toho měli teda velikej, velikej strach. No ale nakonec se to teda zastavilo. Ty otřesy se sice pak ještě opakovaly, ale už nikdy nebyly tak silný jako ty první. No a opakovaly se neustále. Náš hotel spadl, spadlo tam spousta stromů, dokonce dost mrtvých tam bylo a ta cestovní kancelář, se kterou jsme tam byli měla nějakou družbu s místní cestovkou, na kterou se obrátili pro pomoc a ty nás vyvezli z Káthmándú, úplně mimo budovy a půjčili nám stany. Ty jsme si postavili, no a byli jsme tam tři dny. A ty místní Nepálci nás živili z toho, co jim zbylo. A během toho zemětřesení se tam narodila dvojčata. Třetí den naše průvodkyně zachytila zprávu, že jestliže se chceme dostat z Káthmándú, tak máme být do 12 hodin na letišti, že je ochotný nás nabrat polský speciál. Tak nějakým způsobem ti místní dokázali sehnat malý náklaďáček. Báli jsme se, že se tam nedostaneme včas, protože většina cest byla zasypaná. Tak nakonec jsme se tam přes všelijaké objížďky dostali. Pak jsme tedy ještě asi 4 hodiny čekali, než jim dovolili přistát. Pak už jsme se byli schopni dostat normální trasou domů.

Můj dodatek: Tehdy tam babička byla s přáteli jako expedice, stejná cestovní kancelář tam dodnes pořádá zájezdy.