Nedávno jsem objevila Tvojí fotografii, starou 15 let. Tvoje roztomilé faldíčky, Tvou zlatou mamku, prababičku, když ještě nebyla tak nemocná a já jak jsem šťastná, že Vás mám.
Uvědomila jsem si, že toto je jediná fotografie, kde jsou pohromadě 4 generace členů naší rodiny a to mě přivedlo k zamyšlení. Dříve bylo samozřejmé, že spolu žily takto rozvětvené rodiny a v podstatně menších bytech než dnes. Rodina nejsou jen máma, táta a děti, patří sem i
další příbuzenstvo. A čím víc možností poznat širší rodinu děti mají, tím líp. Děti vidí, že někam patří a že se tu nevyskytly jen tak. Rodina by měla držet pohromadě, vytvářet harmonické vazby, a tím dávat dítěti jistotu a oporu. To vidí, že se má vždy kam vrátit, vidí, že je součástí něčeho většího, necítí se osamocené. Rodiče vychovávají a babi s dědou foukají bolístky, pomazlí a vyprávějí. Děti milují pohádky a vyprávění a díky prarodičům mají možnost vyslechnout i reálné příběhy. Historky z dob jejich mládí, zážitky, pohled na svět, životní zkušenosti
jiné generace – to vše je neocenitelné. Každý člověk jednou zestárne, takový je koloběh života. A když vnoučata na milovaných lidech vidí, jak třeba zapomínají, jsou neobratní, pomalí, roztržití a podobně, stanou se k stáří tolerantnější a chápavější. „Kontakt se starými lidmi může vnést do života soucit a empatii. A to jsou ctnosti, které by se děti určitě měly učit. Stáří patří k životu tak, jako k lesu patří staré stromy. Mladé i staré stromy rostou pohromadě, nepřekážejí si, ale doplňují se.
Já sama s láskou vzpomínám na svojí babičku, která s námi bydlela, naučila nás spoustu písniček, vyprávěla různé příběhy, které prožila nebo slyšela vyprávět od svých rodičů. Také když jsme přišli domů ze školy, nepřišli jsme do prázdného domu, vždy tam byla babička. Měli jsme i své povinnosti (nanosit dříví, umýt nádobí, nasbírat kopřivy do krmení pro slepice a housata, trávu pro králíky).
V dnešní uspěchané době jsou děti o tyto prožitky ochuzené. Mají sice chytré telefony,
tablety, notebooky, kde se vše dá “vyguglit“, ale to nenahradí živý kontakt, kdy jsme si blízcí,
kdy se můžeme rukou dotknout a pohladit, podrbat na zádech, což ty, Bětuška i Samík máte
tak rádi. Těším se na krásné chvíle s Tebou, když přijdeš ze školy a zaťukáš na moje dveře,
usměješ se a povíš co nového. Jsem už stará, ale vůbec toho nelituji, protože mám přece Vás, své děti a vnoučata, jenom děda mi moc chybí. Mám tichý a klidný život, fantastické kamarády, dobré vzpomínky z minulosti. Prožívám vlastně období, kdy ještě hodně mohu, ale málo musím. Štěstím ve stáří je harmonie se sebou samým. Štěstím ve stáří je netrpět bolestí. Štěstím ve stáří je nesbírat věci, ale zážitky. Štěstí je, když jsou všichni tvoji blízcí zdraví.
Jsou tři věci v životě, které nesmíš ztratit, naděje, trpělivost, upřímnost, tři věci, které v životě nekoupíš, rodina, láska a přátelství. Nezáviď nikomu štěstí, dobří lidé si ho zaslouží a zlým stejně dlouho nevydrží. A chovej se slušně, protože pokud se chováš jako vůl, buď připraven, že dostaneš kopu hnoje.
S láskou babička