Mládí mého dědečka

Můj děda se narodil v roce 1938 v polských Katowicích, ale nikdy se jako Polák necítil. Dědovo jméno bylo Josef. Avšak neví se jistě, jestli bylo jeho rodné, nebo mu ho přidělili v rámci odebrání od rodiny. Dědovi nebylo ani pět let, když ho nacisté sebrali jeho rodině a pravděpodobně měl být převychován na Němce, protože byl blonďatý a měl modré oči. Během války ho odvezli do tehdejšího Protektorátu Čech a Moravy. Jeho matka ho po válce hledala a psala do Československa dopisy ohledně jeho pobytu zde, avšak marně, svého syna tu nenašla. Matka poté hledala v i Německu ,ale bez výsledku, a tak se smířila s tím,že její syn už asi nežije.

Děda byl tou dobou v dětském domově ve Starých Splavech, odkud si ho vzala rodina učitele z Nového Boru. Když se jim narodily vlastní děti, vrátili ho zpět do dětského domova. V jeho sedmi letech se našli další adoptivní rodiče původem z Německa. Ujali se ho a zřejmě by si ho i nechali, ale rodina byla odsunuta do západního Německa a dědu museli nechat tady. Vrátil se tedy zpět do dětského domova. Když nastoupil do školy, měl špatné známky, protože nerozuměl česky, ale nakonec vystudoval Střední průmyslovou školu. Až do dovršení osmnácti let žil v dětském domově. Poté žil na internátu až do doby, kdy si vzal babičku.

Když se vzali, začali více pátrat po dědově původu, nakonec kolem roku 1967, přes Český červený kříž, vyhledali i jeho matku, která žila tou dobou ve Wroclawi. Jeli se za ní podívat a až do poslední chvíle děda nevěřil, že je to opravdu jeho matka. Děda ale pak vyprávěl jednu vzpomínku z dětství.Vzpomněl si, že byl s rodiči někde na letišti, vlezl do letadla a dostal za to na zadek. Na tuto událost si pamatovala i jeho matka, a tak k sobě našli cestu.