Volný čas

Když jsem byla malá, trávila jsem hodně času se svou prababičkou. Abych ji odlišila od babičky, říkala jsem jí babička „úplně“. Milovala jsem večery, kdy mi vyprávěla o svém dětství a mládí, o tom, jak se tenkrát žilo. Později jsem stejná témata probírala s oběma babičkami a maminkou. Vzpomínky na prababičku, která zemřela před třemi roky v nedožitých devadesáti letech, mě inspirovaly k tomu, abych srovnala vzpomínky tří generací na jejich dětství a mládí, které probíhalo v rozmezí takřka sta let. 

Prababička se narodila v roce 1930 v Brně, nicméně celý život prožila v Třebíči. Prababička byla jedináček a její maminka nechodila do práce, věnovala se péči o domácnost a rodinu. Vystudovala rodinnou školu, vdala se v necelých dvaceti letech a ve dvaceti čtyřech letech se jí narodila dcera, moje babička. Přestože zažila druhou světovou válku, poválečné období a vlastně celý produktivní život v době komunismu, její vzpomínky byly vesměs pozitivní, až mě to překvapovalo. Politická situace se u nich v rodině nikdy neřešila. V šedesátých letech minulého století měla několikrát možnost vycestovat do Vídně k nějakým vzdáleným příbuzným, zřejmě měla i s rodinou možnost tam zůstat, ale nechtěla. Byla spokojená s životem, jaký žila. Z dnešního pohledu by to byl asi nudný život. Ve všední den chodila do práce, odpoledne trávila doma s rodinou, vařila a uklízela a každý víkend „se jezdilo“ na chatu na Vranovskou přehradu. Na dovolené byli jako rodina párkrát. Pamatuji si, že prababička si vždy ráda prohlížela fotografie nás, tedy svého vnuka s rodinou, z dovolených na horách. Sama na horách nikdy v životě nebyla. Jednou byla u moře v Bulharsku. V době prababiččina mládí nebylo běžné, obzvlášť na malém městě, aby si kamarádky třeba zašly do kavárny nebo chodily cvičit.

Babička se narodila v roce 1954 v Třebíči. Kromě období, kdy studovala v Brně vysokou školu, žije také v Třebíči. Na své dětství vzpomíná trochu kritičtěji než prababička. Víkendové ježdění na chatu už nevnímá jako příjemnou samozřejmost, ale jako povinnost. Raději trávila volný čas s kamarádkami a později v Brně, kde zažila pravý studentský život. Babičce bylo dvacet tři let, když se jí narodil první syn, můj táta, a dvacet sedm, když se narodil strýc. Babička už trávila volný čas jinak než prababička. Ráda cestovala. Dokud nebylo možné cestovat na Západ, jezdila s rodinou na tuzemské dovolené, tedy po České a Slovenské republice, do Polska či Bulharska. Oba její synové, tedy táta a strýc, hráli hokej, a netrávili mnoho času doma. Babička měla na jednu stranu prostor, ale využívala ho k tomu, aby všem stále vařila. Své vlastní koníčky nikdy neměla. Po pádu komunismu a hlavně poté, co zůstali sami, protože se synové odstěhovali, začali mnohem více cestovat, na dovolené jezdí několikrát ročně. Velký rozdíl vidím také v tom, že prababička odešla do důchodu přesně v ten den, kdy mohla. Babička, která byla učitelkou, učila ještě několik let v důchodovém věku.

Maminka se narodila v roce 1975 v Olomouci, žijeme v Brně. Maminka se svými rodiči a bratrem trávila volný čas aktivně, hodně jezdili na hory, kde se věnovali pěší turistice, navštěvovali hrady, zámky apod. Letní dovolené trávili převážně v České republice, občas jezdili k moři. Moji prarodiče měli ale také jiný životní rytmus, než vidím u svých rodičů. Každý všední den se po práci sešli doma, dali si kávu, koukali na televizi. Můj táta pracuje v Praze, takže je tři dny v týdnu mimo domov. Celá rodina hodně sportujeme a ve všední den se doma na příklad ke společné večeři nesejdeme. Velký rozdíl mezi životem mých rodičů a prarodičů vidím v tom, že je všechno rychlejší. Podle mě musí stihnout během dvaceti čtyř hodin mnohem více věcí, nebo některé vynechat. Maminka má na rozdíl od babičky či prababičky své koníčky a zájmy, kterým pravidelně několikrát týdně věnuje. Zároveň ale stíhá vařit, nakupovat a uklízet, tak jak to dělaly babička i prababička.

Chtěla jsem psát o tom, jaký byl život žen kdysi a jaký je teď z pohledu běžných činností. Myslím si, že nyní je náročnější v tom, že na jednu stranu má každá žena více možností, ženy jsou emancipovanější, mohou trávit volný čas tak, jak chtějí, ale na druhou stranu jsou na ně kladeny stejné nároky, jako je péče o děti, o domácnost a chodí do práce.