Záhadné vojenské cvičení

V době, kdy se odehrál tento příběh, v roce 1960, bylo mému dědečkovi 7 let. Bylo to krátce před podzimem v neveliké vesničce jménem Lovčičky. Neměla mnoho obyvatel a s okolní civilizací ji propojovala pouze dlouhá prašná polní cesta.

Dědeček a jeho kamarádi tehdy pobíhali po venku, když v tom jeden z nich zpozoroval, jak na kopec za Lovčickým kostelem sv. Václava vyjíždí pár mohutných vojenských nákladních vozů. Když se chlapci se zvědavostí připlížili blíž, z vozů začali vystupovat vojáci a postupně začali vytahovat části plátěných a papírových konstrukcí a sestavovat je. Kluci v tichosti sledovali, jak se části postupně mění ve dva nebo tři stříbrné modely střelných raket ozdobené realistickými detaily. Než bylo celé dílo dostavěno, vojáci si chlapců, kteří dosud s vyjevenými výrazy stáli uprostřed otevřené planiny pod kopcem všimli a zahnali je do skrytu za prořídlé křovisko. Postupně všichni pojali podezření, že jde nejspíš o jakési utajené vojenské cvičení, které má proběhnout beze svědků.

Když se zdálo, že výstavba raket dospěla ke konci a nic zajímavého už se dít nebude, těsně nad kopcem proletěla dvě mohutná trysková letadla. Letěla tak nízko, že se všem přítomným v přívalu větru rozcuchaly vlasy. Kluci synchronizovaně vzhlédli vzhůru a šokovaně hleděli za odlétajícími tryskáči. V té době totiž většina z nich ještě v životě nespatřila žádné letadlo a když už ano, rozhodně ne takhle z blízka. Můj dědeček předtím jen párkrát vylezl na vrcholek místních „skal“ a pozoroval, jak v dálce přelétá stará Dakota. Nikomu se nechtělo jít domů, ale když vojáci papírové modely rozložili a naskládali do aut, která postupně začala startovat a odjíždět po prašné cestě, k vidění opravdu už nic zajímavého nebylo.

Kluci se vydali o všem povyprávět dospělým ve vesnici. Žádný z lovčických obyvatel z toho ale nebyl vůbec moudrý, bylo to pro ně záhadou a myslím si, že si o této „záhadě“ dodnes občas vypráví. Do teď si vlastně nikdo není jistý, co to všechno mělo znamenat a proč se to stalo zrovna v Lovčičkách. Možná můj dědeček s jeho kamarády spatřili něco, o čem se nikdy nikdo neměl dozvědět a možná to bylo jen nevinné vojenské cvičení, kterému akorát nikdo z nich nerozuměl.