Babiččiny prázdniny

Babička mi vyprávěla o tom, jak trávila letní prázdniny, když byla malá. Bydlela ve městě. Ale v létě pravidelně jezdívala se svým mladším bratrem do neveliké vesnice poblíž Kutné Hory, která se jmenovala Černíny. Pocházela odtud rodina jejího strýce.

Za strýcem jezdili vlakem. Babička vzpomínala, jak tehdy ještě jezdívaly vlaky tažené parní lokomotivou, která byla poháněná uhlím. Proto za jízdy od vlaku odlétávaly jiskry ohně - což byla za tmy krásná podívaná. Ale vybavila si, že jiskry byly i nebezpečné, protože často způsobovaly požáry kolem trati. Vybavení vlaků bývalo strohé, lavice na sezení byly často dřevěné a nepohodlné. Vlakových spojů jezdívalo méně, cestování trvalo déle a častěji bylo nutné přestupovat.

Babiččiny prázdniny na statku u strýce nebyly odpočinkové, byly pracovní. Strýc a teta pracovali na statku JZD, a po návratu z práce se ještě starali o vlastní dobytek a pole. Babička spolu s jejími sestřenicemi pomáhala strýcovi a tetě s krmením koní, krav, hus a vepřů. Na poli pak s tetou a strýcem okopávali brambory. Babičku vždycky překvapilo, že strýc s tetou neměli skoro žádný čas na odpočinek. Také si všimla, že na svačiny nemívali rohlíky, na které byla zvyklá z města, ale pouze chleba. V Černínech byl jen jeden obchod, kde měli všechno možné. Říkali tomu, že tam prodávají „všechno od špendlíků až po vlak“.

Protože toho bylo v obchodě málo k zakoupení a nebyl zdaleka tak pestrý výběr potravin jako dnes, musely si rodiny vypomoci samy. Kromě úrody z pole strýcova rodina pořádala dvakrát ročně zabíjačku. Zabíjačka byla podobná tomu, jak ji známe dnes, ale vybavení bylo odlišné. Například na umývání špinavého nádobí se používaly speciální mycí stoly, které byly tvořeny rámem, do něhož se nahoře vkládal lavor. Nebyly saponáty, nádobí se umývalo pouze v horké vodě. Tato voda se následně použila do směsi na krmení prasat – směsi říkali pomeje.

Svoji trochu volného času mezi pomáháním na statku a na poli trávila babička se sestřenicemi většinou venku. Jednou za čas, když bylo škaredé počasí, se šla k sousedům podívat na televizi. Televize sousedů byla v jednom ohledu speciální. I přes její na tehdejší dobu normální rozměry bylo před televizí postavené obrovské zvětšovací sklo. Jedna z prvních věcí, kterou babička viděla v televizi, bylo krasobruslení. Nezapomenutelná je pro babičku také znělka, která provázela reklamy. Říkalo se jí „Pan Vajíčko“. Šlo o krátký černobílý klip, v němž hrálo hlavní a jedinou roli vajíčko s tváří a s kloboukem, které se procházelo po obrazovce.