Jak se právalo prádlo, když byla moje babička malá.

Její maminka s babičkou si museli vždycky vyhradit jeden celý den na tuto práci. Nejdříve si ze studny nabraly vodu do dvou škopíků. Ty si postavily na volné prostranství na dvorku. Pak si připravily necky, což byly vany ze dřeva, a postavily je na dvě stoličky. Dále si donesly valchu, vlnitou kameninovou desku obdélníkového tvaru. Nanosily si dřevo ke kamnům do kuchyně, roztopily pec a do velkého hrnce opět nanosily vodu. Horkou vodu vylily do necek, do ní nastrouhaly mýdlo, které se rozpustilo. Před vlastním praním bylo nutno ve velkém hrnci v mýdlové vodě bílé nebo světlé kusy prádla vyvařit. To znamenalo, že se s prádlem muselo míchat, aby ve vroucí vodě pustilo největší špínu. Ostatní předem namočené špinavé prádlo vždy jedna z nich drhla na valše, druhá ho odebírala, vyždímala a hodila jej do škopíku, kde prádlo musela důkladně vymáchat, znovu vyždímat a použít k dalšímu máchání v druhém škopíku. To se opět ždímalo a věšelo na šňůry na slunce, nebo rozprostíralo na trávník, kde se bělilo.

Když bylo babičce asi deset let, koupili si její rodiče první pračku s ruční ždímačkou. Pračka měla kulatý tvar, byla vyrobena z plechu, ve spodní části byl porcelánový šnek, který po zapojení pračky do elektřiny vířil a v teplé vodě s mýdlem pral. Byl to tedy velký pokrok, oproti valše a neckám. Po nějakém čase se začal využívat prášek na praní, jež nahradil funkci obyčejného mýdla. Výše zmíněná ždímačka se skládala ze dvou gumových válců navzájem k sobě přiléhajících a byla připevněna na rám pračky. Pradlena vylovila kus prádla z pračky, vsunula ho mezi válce, s těmi točila klikou a další postup byl stejný, jak byl popsán.

Další pokrok byl, když si v babiččině čtrnácti letech její rodiče pořídili elektrickou ždímačku, takže ruční ždímání zcela odpadlo. Fungovala na bázi odstředivé síly při roztočení válcového bubnu. Vyždímaná voda odtékala ze spodní části do připravené nádoby.

V roce 1971 se babička vdávala a v té době již byly na trhu automatické pračky. Ty však stály v poměru k tehdejším mzdám mnoho peněz. Mladá manželství si je prostě nemohla dovolit.

Nyní je praní v automatických pračkách již naprosto běžná záležitost, včetně používání moderní chemie, jako například prášek typu Persil, Ariel, Palmex apod., na odstranění skvrn všeobecně známý Vanish a různé aviváže, což značně celý proces zjednodušuje.

V dnešní době si už vůbec nedovedeme představit, jak náročné bylo pouhé vyprání špinavého prádla.

Jakub Riedl
Gymnázium Brno-Bystrc