Vesnické hody třikrát jinak a jiné vzpomínky mého pradědy
Klára Svobodová
11.10.2021
Tohle jsou zkušenosti mého pradědy z vesnických hodů z roku 1945,1948 a 1953. Děda bydlel v malé vesnici s asi 900 obyvateli a hody pro ně byli vždy velká událost, na kterou se všichni těšili a u téhle slavnosti si všiml nejvíce změn v průběhu let a vývinu politické situace. Na hody všichni sešli a společně hodovali, zpívali a tancovali pod "májó". A tak jsem se s dědou sešla a společně jsme si na rodinné oslavě popovídali.
Před rokem 1945 bylo poškozeno rybářství a Brňáci přestali kupovat ryby a jednu dobu byly rybníky dokonce vypuštěné. V roce 1945 se pořád ještě někde bojovalo- například se dobýval lihovar v Ořechově, ale potom se podařilo Němce vytlačit a odtáhli na jih. Tak se potom vítězně slavilo. K dobré náladě pod Májkou přispíval nápoj vyráběný z lihu,který se vyráběl z cukru, zředil se, obarvil a dochutil (nejčastěji kmínem). V uniformách tam byli jen rumunští důstojníci nebo lidově zvaní oficíři a dorozumívali se s občany francouzsky.
Méně veselé byly hody roku 1948. Na vesnici bylo vybíráno od obyvatelů maso a špek, takže nebyla taková hojnost jídla. Tento rok proběhl Komunistický puč a začaly různé průvody a vyjádření nesouhlasu. (Je vhodné zmínit, že děda pracoval jako stavař, takže se ho kolektivizace zemědělství nijak osobně netýkala.) Na hody 30. června byly vyhlášeny volby s jednou kandidátkou a jedním bílým lístkem. Většina kandidujících byli komunisté a zbytek sympatizující strany. Jedinou formu protestu při volbách tedy bylo vhodit bílý lístek. Komunisté volby k nevelkému úžasu vyhráli a získali tak odvetu za rok 1946, kdy byli poraženi.
V následujících letech se děda oženil a šel bránit vlast do Vyškova a Tábora. V roce 1950 se jim narodila dcera a roku 1953 syn. V pátek 29. 5. v roce 1953 promluvil v rádiu prezident Zápotocký s poselstvím: "Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé." V sobotu ráno byla vyhlášena měnová reforma 1:50 včetně úspor na vkladních knížkách a v pondělí se platilo novými bankovkami tištěnýma v Rusku. Ve 30ti letech začínal děda od nuly s platem 1100 Kčs měsíčně a měli s prababičkou štěstí, že se jim narodil syn ještě před reformou, protože po ní činilo porodné jenom něco málo kolem 50 Kčs. Na hody v roce 1953 si pozvali spoustu známých a kamarádů,ale nakonec nebylo na žádné veselení nálada, tak se šli jenom projít.
Rozhodla jsem se toto téma zpracovat, protože mi přišlo zajímavé, jak se stejná událost může prožít úplně jinak a s jinou náladou ať už slavnostní nebo ne v průběhu let.