Malý Pionýr

"Můj otec byl právníkem za první republiky, takže samozřejmě nesplňoval kritéria, aby mohl dělat právníka v nové socialistické republice. Nebyl členem komunistické strany, stejně jako nikdo z mojí rodiny, takže ho odstavili a on už nemohl pracovat na místě právníka, takže už celý zbytek života pracoval v archivu, dělal archiváře a už nikdy nemohl dělat právničinu, prostě nebyl vhodný. Tím pádem přišel o všechno...o kariéru a tak...No a když jsem začal chodit na základní školu, tak mi furt tloukli do hlavy, jak úžasná organizace je Pionýr, jak je to tam skvělé, jak se tím buduje nová vlast, a to bylo tehdy, kdy Pionýr začínal. Já jako malý jsem samozřejmě nevěděl do čeho vlastně vstupuju.Což bylo hrozné v tom, že v Holešově moje rodina měla statky, pole a já nevím co všechno a teď přišli komunisti a začali jim to brát a řekli, že to všechno musí jít do společného družstva, takže už to nebude naše, ale bude to všech, bude to lidu. Takže všechno to, na čem dřeli museli odevzdat do družstva, takže samozřejmě, když jsem doma s nadšením oznámil, že vstupuju do Pionýra, tak jsem dostal hrozně vynadané... Nevěděl jsem, že Pionýr je předstupeň svazáka a pak mladého komunisty."