Příběh od mé babičky o jejím oblíbeném koníčku.
Moje babička v 17 letech pracovala jako brigádnice v obchodě smíšeného zboží. Nejprve začala v oddělení hraček, ale později se dopracovala k pozici prodavačky na kase. S jejím šéfem měla velice dobrý vztah a jelikož v té době byla populární písnička Náhrobní kámen od Petra Nováka, pouštěl jí a ostatním v prodejně neustále. Jelikož měla babička v oblibu zpěv a chytla jí tato písnička okamžitě, začala si ji zpívat, dokud ji neuměla celou nazpaměť.
Jednou na mezinárodní den žen zašla do místa zvaného muzejní sklípek, který měla kousek místa, kde bydlela. Hrála tam kapela jejich známých, která se skládala z bubeníka a dvou kytaristů. Babička hnedka využila šanci si s němi zazpívat a přišla za nimi. Oni byli radostí bez sebe, protože do té doby hráli hudbu bez zpěváka. Babička vyšla na podium a ihned se chopila mikrofonu. Jako první písničku si zazpívala tu svoji oblíbenou, Náhrobní kámen. Atmosféru to okamžitě oživilo a obecenstvo zbystřilo. Jelikož se jí zpívání před obecenstvem zalíbilo, pokračovala ve zpívání známých písniček dál. Po tomhle neobyčejném večeru se rozhodla ve zpěvu pokračovat.
Navštívila mnoho soutěží či dalších akcích například v Olomouci a svoji zálibu takhle rozvíjela.