Dětství mé babičky

Rodiče mojí babičky se seznámili v Brně kde oba pracovali v zahradnictví. Po konci 2. světové války se přestěhovali zpět do Bulharska kde se dne 12. 10. 1945 narodila moje babička.

Krátce po narození mé babičky se však její otec přestěhoval zpět do Brna, kde si pronajal pozemek s domečkem a otevřel si zahradnictví. Roku 1947 se za ním přestěhovala i moje babička se svou matkou. Rok po té však musel otec jet do Bulharska na povinnou vojenskou službu. Aby babička a její matka nezůstaly samy, přijel za nimi babiččin dědeček. Otec už se babičce z Bulharska nevrátil a dědeček jí v roce 1950 zemřel.

Po znárodnění pozemku kde babička se svou matkou žily, dostaly výpověď. Přestěhovaly se proto k sestře babiččiny matky, kde bydlely dokud si její matka nenašla zaměstnání. Jelikož byla babička ještě malá a neměla nikoho kdo by se o ni mohl starat během toho co její matka pracovala, musela nastoupit do celotýdenní školky a pak do celotýdenní družiny.

Do první a druhé třídy chodila na základní školy na Šulajově náměstí, jelikož ji měla nejblíže. Poté začala chodit do Bulharské školy která byla otevřena pro bulharské děti v Maloměřicích.

V roce 1955 uspořádala bulharská vláda pro děti co chodily do bulharské školy pobyt v Bulharsku. Měli se do Bulharska dostavit vlakem, podívat se na významná místa a navštívit své příbuzné. Po měsíci pobytu v Bulharsku se měli dostavit na vlakové nádraží, nastoupit na vlak a vrátit se zpět do Československa. Celý měsíc v Bulharsku babička strávila u své babičky. Ta bydlela v domě na konci vesnice. Babičce se u ní moc líbilo.

V den, kdy se měla babička vrátit do Československa odjela spolu se svou babičkou do města Ruse na nádraží. Když tam však babička dorazila zjistila, že ostatní děti ani vlak na nádraží nejsou. Poté ji do péče dostal její otec, se kterým se od toho co odešel na vojenskou službu neviděla. Ten si už mezitím našel novou manželku se kterou měl později dceru.

Babičce se u tatínka nelíbilo, chyběla jí máma a chtěla se vrátit zpět do Brna, nebo alespoň za svou babičkou. Bohužel pro ni, ani jedna z varianta nebyla možná a tak musela nastoupit do Bulharské školy a dále žít se svým otcem, který o ni nijak zvlášť neprojevoval zájem. Její nevlastní matka se k babičce vždy chovala hezky, avšak prioritou pro ni byla její vlastní dcera. Nevlastní sestru měla babička ráda.

Když se v roce 1957 vrátila zpět do Československa, nedostala od matky přivítání které by po dvou letech očekávala. Matka se k babičce chovala odtažitě. Babička se vrátila zpět do školy a potom co dokončila základní školu šla na střední odborné učiliště spojů. Když dostudovala, šla pracovat na telefonní ústřednu.

Jako dospělá si pak vzala mého dědu, se kterým měla dva syny a mladší z nich je můj otec. Usadila se se svou rodinou v Brně a se svou nevlastní sestrou, která se z Bulharska kvůli práci přestěhovala do Austrálie je do teď v kontaktu.