Maturita po druhé světové válce

Můj praděda nebyl studijním typem, a tak byl pro něho nástup rovnou do druhého ročníku gymnázia ve Dvoře Králové šokem. Stalo se tak roku 1941, aby vyhověl naléhání svých tet, které na něj více než rok neustále naléhaly. V prvních letech prý ovlivňovala druhá světová válka mého pradědečka zejména v osobním životě. Jelikož byl nedostatek potravin na příděl, často pomáhal dovážet jídlo od svého strýčka na kole až z Dobřenic. V tom studijním pak tím, že v roce 1945 byla budova dvoreckého gymnázia zabrána pro utečence z území zasažených válkou. Výuka byla přesunuta do školy pod nádražím, kde se učili jen dvakrát týdně. Ačkoli konec války všem přinesl velkou úlevu, bylo velmi obtížné vrátit se do běžných kolejí.

V oktávě zastihl mého pradědu “revoluční rok 1948”. Ve své knize pamětí popisuje, že jako všude jinde, bylo i na gymplu plno zmatků. Již tou dobou ale objevil svou lásku k elektrotechnice a radiotechnice, se kterými experimentoval i doma. Dokonce se připojil k amatérskému vysílání. K maturitě nastoupil 15. června 1948. Maturoval celkem ze tří předmětů. Tím prvním byla latina, ve které dostal kus překladu Zápisků o válce galské od Gaiuse Juliuse Caesara. Z češtiny povídal o Noci na Karlštejně, Vrchlického dramatické tvorbě a dramatu jako literárním útvaru. Třetím maturitním předmětem byla spíše taková slátanina z dějepisu, zeměpisu a politické výchovy. Ptali se ho na doby husitské, význam industrializace Slovenska a dokonce i Košický vládní program.
Odmaturoval bez problémů a já stále žasnu nad tím, že si své maturitní otázky stále pamatoval. Jeho další životní kapitola začala na ČVUT, kterou však značně zkomplikovali komunisté drající se k moci.