Možnosti studia a příběh mé babičky

„A babi, co nejvíc závidíš naší generaci?“
Když jsem se zeptala na tuto otázku své babičky, narozené v roce 1939, odpověděla mi tímto příběhem.
Mé babičky snem vždy bylo stát se právničkou. Když odmaturovala, její maminka byla na ní a jejího bratra sama, a tak neměli moc peněz nazbyt.
Po dokončení střední školy má babička, Eva, dostala možnost pracovat na vlakovém nádraží. Tato příležitost s sebou přinesla spoustu výhod, jako například zabezpečení rodiny, dobrou pracovní pozici, a hlavně uhlí zdarma. Na uhlí rodina šetřila celý rok a patřilo to k největším výdajům.
Babička si ale šla za svým snem. Zkusila přijímací zkoušky na právnickou fakultu a uspěla s výborným výsledkem. Když se to dozvěděla, byla nadšená. Bohužel tato zpráva nepotěšila její maminku, která věděla, že jí musí studium kvůli finanční situaci zakázat. Navíc právnická fakulta byla jen v Praze a Bratislavě. Museli by mimo jiné zajistit i ubytování, které bylo pro babičku složité sehnat.
Součástí přijímacího řízení byla i výpomoc československému zemědělskému průmyslu, proto šla babička pomáhat sbíráním chmelu. Tam se seznámila s významnými lidmi, kteří byli jejími výsledky překvapeni a zklamáni potom co jim babička sdělila, že do studia nenastoupí. Při jednom takovém rozhovoru jí bylo nabídnuto i ubytování, ale špatná finanční situace stále studium nepovolovala.
Sběr chmelu jí ale dal příležitost druhou. Při večerním táboráku jí slyšel zpívat bratr muže, který působil na pedagogické fakultě v Brně a nabídl jí možnost studia tady. Studium zde bylo pouze na dva roky. Naštěstí babičky maminka svolila a mladá budoucí učitelka českého a ruského jazyka se mohla soustředit na své studium.
I když bohužel nemohla studovat práva a dělat spravedlivé rozsudky jako vždy chtěla, babička svou práci milovala a zažila s dětmi spoustu zábavy. Naší generaci tiše závidí možnosti studia v České republice, ale i v zahraničí a znalost jazyků.