Studentská léta mé maminky

Zeptala jsem se své maminky, ať mi něco řekne ze svých studentských let. Hned mi začala vyprávět o tom, jaké to bylo na její střední škole. Střední školu prý začala v roce 1990. ,,Můj první příjezd, vlastně do neznáma, jsem si představovala jednodušeji." Začala povídat. ,,Na "intr" jsem nastoupila o několik dní déle, kvůli tomu, že jsem ležela v nemocnici. Sice mě poprvé přivezli rodiče, kvůli těžké batožině, protože jsem se tam vlastně stěhovala na všední dny (na víkend jsem jezdila domů), ale musela jsem prvně pozorně vnímat dospělé, co budu muset dodržovat a podstoupit. Do školy jsem jezdila trolejbusem, na který jsem si musela zařídit tzv. měsíční lítačku. Nikoho jsem tam neznala a ani žádné kamarády jsem neměla, do té doby se o vše starali rodiče. Musela jsem si zařídit na škole i svého praktického i zubního lékaře, i své stravování. Na intru jsem musela dodržovat vycházky, uklízet, což se hodnotilo body, které byly vystaveny na nástěnce. V té době se dospělí nad nás hodně povyšovali, např. vychovatelky, lékaři atd.. Jednali s námi jak s nějakým majetkem a né jako s lidmi" řekla mamka a vyprávěla dál.

,,První den ve škole jsem cítila, jak na mě všichni zíraj, protože všichni se už znali jenom mě ne. Učitelka mě představila a seznámila s novými težkými předměty. Do té doby jsem se učila pouze ruštinu. Dala mi nově vybrat z angličtiny a němčiny, chtěla jsem angličtinu, ale odpověděla, že ve skupině na angličtinu je hodně žáků a musela jsem dobrovolně povinně na němčinu. Učila nás přeučená ruštinářka, která přišla do třídy a řekla "санитас". Měla nemocné kyčle, chodila o holi a nepamatuju si, jestli nebyla už v důchodu. Po její operaci kyčlí, nám němčina neustále odpadala, takže jsem se z němčiny nic nenaučila. Ještě že nebyl cizí jazyk povinný k maturitě." dodala maminka.

,,Co mě bavilo, tak to byli předměty v laboratoři i v nemocnici. Bylo to kvůli odborníkům, kteří z nemocnic docházeli k nám a vlastně vše nám ukazovali na živo v praxi. Pamatuju si na staré vybavení v laboratoři, např. staré kahany, ulámané konce pipet, rezavé lžičky, staré analytické váhy, staré mikroskopy atd.. Odborníci na teorii, vyučovali monotóním hlasem, hodiny byly někdy nudné, ale když zkoušeli, nezajímalo je, že zápisky nemáme. Rozdali špatné známky a kolikrát nám nedali šanci si známku opravit. Praxe byla v pohodě, to nás učili lidé z práce, z nemocnice, prostě zaměstnanci odborných ústavů. Praxe mě bavila hodně. Dokonce tak, že jsem z ní odmaturovala na výbornou."

,,Teď se vrátím k tomu svímu odjíždění domů. Inverze byly veliké, trolejbusy jezdili s praporkami které byly různě barevné (Záleželo na síle inverze). Na jiných školách byly prázdniny, nesměli vycházet, větrat. Nám řekli , že je vše v pořádku a museli jsme pořád chodit do školy, některé spolužačky, protože jim to rodiče zakázali a škola za to vedla postihy, to se řešilo i s ředitelem. Řekli jim, že budou mít neomluvené hodiny, pokud jim rodiče nenapíšou omluvenky."

,,Pamatuju si že výpočetní technika teprve začínala a výpočetní techniku jsem se moc neučila."
,,Tehdy byly dopravní prostředky špinavé, rozřezané kožené sedačky, na nich nalepené žvejkačky, napliváno (někdy i pozvraceno) atd.. To se mi jednou stalo, že jedna spolužačka si musela cvaknout jízdenku v trolejbusu, čekala až paní odstoupí od strojku (aby si ho mohla cvaknout), ale ta paní se otočila, ukázala odznak a řekla "revize jízdenek". Ta spolužačka jí chtěla vysvětlit, že čekala na to, až odejde od strojku, ale tuto paní to nezajímalo a spolužačka si musela vystoupit a šli sepsat protokol někam na policii a nikdo se jí nezastal."
,,Cesta domů vlakem byla s přestupem v Děčíně. Na nádraží v Děčíně byla špinavá a zapáchající restaurace. Byl tam cítit kouř, pivo, spálený omastek, neměnili tam ubrusy neutírali to tam a přespávali tam tuláci. Teď už jsou nádraží víc kultivované," dodala maminka.

,, Na maturitu jsme si losovali dva ze čtyř odborných předmětů + teorii (kterou jsem si mohla vybrat), češtinu a dějepis. Chemii jsem si nevybrala kvůli tomu, že jsem tu paní učitelku neměla moc ráda. Vybavení celé školy bylo staré, dřív se vůbec neřešilo, jestli byli počmárané lavice, rozvrzané židle, nebo něco vyryté do stolu. Jediné co je zajímalo byla služba na tabuli, co se týče úpravy třídy."

,, Po maturitě jsem rovnou nastoupila do zaměstnání v nemocnici, kde se prováděli vyšetření zastaralým způsobem. Tedy tím, který jsem se učila na střední škole. Teď už je vše zmodernizované, hezké, kulturní, elegantní automatické analyzátory včetně osobního zázemí. A to je asi vše co jsem chtěla říct. Jsem ráda, že tato doba je pryč." dovyprávěla maminka a skončila s příběhem.

A TOTO BYLO VYPRÁVĚNÍ O STUDENTSKÝCH LETECH V POSTKOMUNISTICKÉ DOBĚ
MÉ MAMINKY