Rok, kdy nebyly pohádky

V roce 1989 bylo mojí mamce třináct. člověk by řekl že si toho moc pamatovat nebude ale opak je pravdou. Oproti tomu moje babička mi na tu otázku odpověděla:,, Ja nevim, u nás se revoluce nedělala.” překvapilo mě to protože jsem vždy měla pocit že sametová revoluce musela byt tak strašně důležitá událost že o tom všichni věděli a všichni se zapojili. Ať už pro nebo proti.

Z toho co si ma mamka pamatuje to bylo všude napjatý. Ve škole, ve zprávách a obecně ve společnosti. Řekla že byla pořád napjatá a čekala že se každou chvíli něco přihodí. My v České republice v roce 2022 nejsme zvyklí na konstantní stav nepřetržité paniky. Jedině v létě se to změnilo. V létě se lidi uklidní. Vždy to tak je. Moje máma jela v létě na tábor. Řekla mi: "Těšila jsem se. Pionýrský tábory byly vždy zábavný. Na dva týdny odejít z civilizace a nestresovat se s tím co se děje v naší společnosti. Mamka popisuje svoje léto jako jako hodně svobodný a až lehkovážný. Popisuje jak na táboře hráli hry a jak žili v jakési rutině kde byli jasně daný řád a pravidla.
Poté co mamka přijela z tábora, začala se atmosféra zahušťovat. Lidi cítili jak se situace mění a režim se pozvolna hroutí jako domeček z karet ve zpomalené situaci. Jeden z největších "zážitků" jsou Vánoce. Vánoce po Sametové revoluci byly zvláštní. Máma si pamatuje že dostala dárky. nejvíce si pamatuje jak na Vánoce nebyly pohádky. Myslím že jen tyhle Vánoce shrnují celý ten rok.