Život za komunismu a Černobyl

Když se to stalo v roce 1986, bylo mi pouze 12 let, pamatuji si pouze útržky nebo spíš nějaký pocit a zároveň nevím jestli to co si vzpomenu tak opravdu bylo.

Moje maminka byla v naší domácnosti vždy velmi otevřená k těmto tématům, nebála se říct svůj opravdový názor na režim v kterém jsme v tu dobu žili, Měla i mnoho problémů kvůli tomu že nechodila volit. Pokud si dobře vzpomínám tak ten režim, když se ten nějaký průšvih stal, se snažil celou situaci ututlat a nikdy neříkal lidem ve věcech pravdu, snažil se věci zkreslovat a v podstatě všechno byla velká propaganda. Nějakou dobu trvalo než jsme se vůbec dozvěděli že se něco stalo. Podávali nám to jakože to nebyl žádný velký problém, že něco nebylo v pořádku ale oni se s tím vším dokážou vypořádat. Říkali že to není nic závažného a že všechno vyřeší. Zkušenost lidi byla taková, že když režim něco takového říkal, tak to v lidech vyvolalo jakoby opak protože věděli že jim lžou. Celé to vyvolalo paniku. Já si pamatuji paniku jako takovou emocí že se k nám ten mrak s radioaktivními prvky přesouvá. Lidé se báli že se nebude moc chodit na houby protože jsou radioaktivni.
Tím že lidé neměli dostatek objektivních informací tak to v nich vyvolávalo paniku, všude se šířili různé fámy. Z televiz a rádií jsme se dozvěděli jen minimum informací, většinu věcí tutlali a to, jak moc to ovlivnilo život tolika lidí, kolik lidí kvůli tomuto přišlo o život jak při výbuchu tak i v následujících letech, o tom jsme neměli žádné tušení.

OVLIVNILA NĚJAK TATO UDÁLOST VÁŠ KAŽDODENNÍ ŽIVOT?

Pokud vím tak ne, jenom si vzpomínám na ty houby, nesměli jsme je zbírat. Mocní sice informovali neurčitě a v duchu že na území republiky radiace není, ale my jsme jim moc nevěřili. O pár let později se dokázalo že zemi nějaký radioaktivní mrak zasáhl.

PAMATUJETE SI NĚCO Z KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA ZA KOMUNISMU CO BY SE LIŠILO OD ŽIVOTA DNEŠNÍHO?

Když byl pád komunismu v roce 1989 bylo mi 16. Měl jsem to štěstí že moje maminka mluvila o režimu otevřeně a taky naše profesorka na češtinu a její manžel na dějepis, už tehdy jsem věděl že jsou odvážní ale ted zpětně když se na to dívám tak to bylo neuvěřitelné hrdinství. Oni si otevřeně dokázali dělat narážky na režim před studenty, tehdy to bylo takové čtení mezi řádky ale bylo to velice odvážné. V dějepise jsme se s panem profesorem naučili jen o historii komunismu ale i o všeobecném vědění.
Protože jsem byl dítě tak jsem nějaký útlak necítil. V té době jsem si z toho celého dělal srandu, dokonce I někteří odvážní dospělí o tom mluvili jako o jednom velkém špatném vtipu.
Jsem strašně vděčný že mám tu zkušenost, byť krátkodobou ale myslím si že je strašně dobrá. Vědět to co režim byl vlastně zač a mít to srovnání mi pomohlo si vážit toho co teď mám víc. Zároveň bych v tom nikdy nechtěl strávit svůj život, nechtěl bych být postaven před volbu jestli
moje kariéra bude jenom o tom jestli vstoupím do strany nebo ne. Byla to hrozná doba která dusila lidí kteří měli svobodného ducha.