Setkávání se s kamarády v době, kdy neexistovaly mobilní telefony

Zeptala jsem se mamky, jak trávila ve svém dětství svůj volný čas. V jejím dětství telefony ještě nebyly tak užívané, takže když se chtěla sejít s kamarády, musela se domluvit už ve škole na čase a místě, kde by se sešli. Většinou byl sraz “na klepáči”. Všichni věděli, kde to je, protože každý dvorek měl tehdy klepáč, kde se tepaly koberce.

Někdy se ale i stávalo, že se dopředu s nikým nedomluvila. Po škole šla domů, připravila se na vyučování na druhý den, a když už měla volno a nudila se, chtěla si jít hrát ven s kamarády. Jedinou cestou jak se ale s kamarády sejít, bylo jít od dveří ke dveřím a ptát se, jestli by někdo nešel ven. Chodila tak dlouho, dokud někoho nenašla, nebo dokud nashromáždila skupinu dětí bud´ ze školy nebo “ze dvorku”. To znamenalo děti z její ulice nebo přilehlých ulic. Hráli pak společně na schovávanou, skákali gumu, nebo četníky a zloděje. Během hry se stávalo, že se přidaly děti, které do té doby neznali, a hráli si všichni dohromady.

Podobně to bylo i u dospělých. Když chtěli k někomu na návštěvu, neměli vlastně své známé jak dopředu kontaktovat, pokud neměly obě strany telefon. Proto bylo normální, že se vám u dveří objevila návštěva, aniž byste s tím dopředu počítali.