Škola za socialismu

Mnozí dnešní studenti si neumí představit, jaké to bylo studovat v dobách socialismu. Z vyprávění mé maminky usuzuji, že to bylo velmi odlišné. Ráda bych vám tedy o tom trochu povyprávěla.

Moje maminka začala chodit do školy v sedmdesátých letech. Už na základní škole byla přesně určená pravidla, která museli všichni striktně dodržovat. Například ve třídě museli mít žáci vždy perfektně uklizenou lavici, všechny věci musely být na svém místě. Samotné třídy byly velice stroze vyzdobené a na nástěnkách byla vždy vlajka Československa i Sovětského svazu. Hlavním mottem všech nástěnek byla věta: „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!“ V tomto duchu se nesla také výuka většiny předmětů. Vše bylo ovlivňováno politikou komunistického Československa. O jistých etapách v našich dějinách se nesmělo oficiálně hovořit. Některé úseky našich dějin byly záměrně zkreslovány nebo úplně zamlčovány. Co se týče výuky cizích jazyků, tak na základní škole se ze stejných důvodů vyučovala pouze ruština. Z ní byla pak na střední škole i povinná maturita. Všechny předměty se musely vyučovat přesně podle předem stanovených a schválených osnov. Učitelem se nemohl stát každý. Adepti na toto povolání byli včetně jejich rodin přísně politicky kádrováni. Učitelé museli na každého žáka psát posudky, od kterých se odvíjelo, zda se tento žák dostane na střední školu. Pokud tedy žák nepocházel z politicky vyhovující rodiny, neměl velkou šanci dostat se na školy, na které by chtěl. Z tohoto důvodu mnoho nadaných žáků končilo na učebních oborech. Totéž se pak opakovalo i na školách středních. Ne všichni měli stejné šance dostat se na vybrané vysoké školy. I zde byl velice důležitý třídní původ. Pokud někdo například pocházel z rodiny disidentů, neměl vůbec šanci.

Myslím, že v dnešní době, kdy o přijetí či nepřijetí na střední i vysoké školy rozhodují výhradně znalosti studenta, je vše mnohem spravedlivější. Toto bychom si měli všichni uvědomit a vážit si toho, neboť dříve to samozřejmostí nebylo.