Zajímavosti z dětství mého dědy

Můj děda, Karel III., se narodil v Potštátu v první polovině minulého století. Jeho tatínek tam po válce nastoupil v rámci osidlování pohraničí jako učitel. Děda se narodil v jejich domě, což v té době bylo celkem normální. Měl 2 sestry, které se již narodily v porodnici vzhledem k možnému riziku při porodu. Děda i jeho dvě sestry vyrůstali právě na Potštátu. Děda tam nastoupil na obecní základní školu, kde ho učil jeho vlastní tatínek. Ač to může znít, že to měl děda na škole kvůli této skutečnosti jednoduché, bylo to právě naopak. Praděda kvůli lidem musel být na dědu ještě přísnější než na ostatní žáky. Dědův tatínek však věděl, že i když mu dal horší známku, děda učivo uměl. Dědův tatínek dědu vedl ke vzdělání a nutil ho se pořádně učit. Na základní škole se děda učil ruštinu a jeho tatínek ho potom od páté třídy začal učit i němčinu doma. Později si děda dopisoval s pionýry z NDR a vyměnil si s nimi i šátek, tedy jim poslal svůj červený a oni zase jejich modrý. Dědovi dělalo radost, že se trochu odlišoval od ostatních. Další zajímavosti dědova rodiště je že se nachází na jižním okraji vojenského prostoru Libavá. S tím souvisí hezké zážitky, kdy dědovi a jeho kamarádům vojáci dávali odznáčky a horší zážitky z roku 68, kdy se tam přemisťovaly ruské tanky. Další zajímavost je, že dědovou obvodní lékařkou byla paní hraběnka Marie Defour Walderode.

Děda často trávil svoje dětství i u prarodičů, zvláště v Radvanicích, kde se seznamoval s pracemi v zemědělství a nejraději vzpomíná na to, jak se vozil s prarodiči na pytlích s pšenicí do mlýna a zpátky na teplé mouce na voze s kravským povozem. Naopak u druhých prarodičů, kde jeho dědeček byl železniční zřízenec, proto měli jen menší hospodářství. Ale byl také myslivec a rybář, takže měl děda zážitky i z jiného oboru.

Od patnácti let byl děda již na internátě, protože začal navštěvovat elektrotechnickou střední školu, a proto už netrávil čas na Potštátě, ale stále tam o volných dnech dojížděl. Dědu elektronika začala velice bavit, a proto jí trávil většinu svého volného času. Děda má na internát hezké vzpomínky, hlavně kvůli poměrné volnosti. Každý totiž věděl, že kdo se chtěl na této náročné škole udržet, nemohl volnosti zneužít. Pamatuje, jak s kamarády mnohá rána trávili na hřišti hraním házené nebo basketbalem. V rámci střední školy jezdil děda i na spoustu brigád, například sklizeň brambor, obilí nebo lnu. Jako odbornou praxi děda navštívil válcovny plechu, hutě.

Z dědova dětství jsem našel spoustu odlišností od mého a určitě by se dalo mluvit o dalších věcech. Tyto mi však přišly nejvíce zajímavé. Jsem rád že jsem se dozvěděl nové věci, o které bych jinak přišel.


Karel Spáčil