Škola za Protektorátu Čechy a Morava

„Mnohokrát za svůj život jsem přemýšlel a ještě přemýšlím, jaký mělo vývoj školní vyučování. Za mého mládí, když jsem šel do první obecné třídy v roce 1940, už byla naše škola moderní,“ vypráví dědeček.

„Ve Starém Lískovci u Brna, kde jsem začal první obecnou třídu, již nebyla kamna v každé třídě, ale pro všechny třídy se topilo centrálně, ústředním topením. Díky tomu jsme měli v zimních měsících ve škole teplo. Ale jelikož byl nedostatek uhlí, v zimě jsme mívali takzvané uhelné prázdniny, kdy jsme si do školy chodili jen pro úlohy a za týden jsme je odevzdávali.“

„Co se týče jídla, ve školách se nevařilo a každý si musel s sebou oběd donést. Předměty jsme měli podobné jako děti dnes, ale už ve čtvrté třídě jsme se museli učit německy, protože některé úřady byly německé.“

„Bohužel na své původní škole jsem mohl zůstat jen do roku 1943, kdy z naší školy německé úřady udělali tzv. vojenský lazaret, kde byli ošetřováni němečtí vojáci, kteří se zranili na německé frontě. Místo vyučování ve Starém Lískovci jsme tedy měli výuku v náhradních prostorách. Bohužel náhradní škola nám nemohla dát takový přehled, pro který se do školních lavic chodí.“

„V roce 1944 jsem ve čtvrté třídě složil zkoušky a nastoupil do měšťanské školy, do které jsem musel chodit asi 7 kilometrů tam a zpátky, a to za každého počasí. Nedokážu si představit, že by něco takového fungovalo v dnešní době.“

„Naše školní vzdělání pokračovalo v roce 1945. S touto dobou se změnilo naše myšlení, včetně myšlení školního protože jsme se mohli učit o naší Československé republice.“