Tady a teď

„Až uslyšíte válečný hluk a zprávy o válkách, hleďte, abyste se nestrachovali. Musí to přijít, ale to ještě nebude konec. Národ povstane proti národu a království proti království a na různých místech vypuknou hladomory a zemětřesení. To všechno jsou jen počátky porodních bolestí.“
Bible 21, Matouš 24,6-8

...obchází mě úzkost, válečné běsnění, vystrašené ženy a dětí utíkají ze své domoviny. Konec v nedohlednu, budoucnost nejasná. My, ze starší generace, nejsme zvyklí žít tady a teď, pouze přítomností. Vracíme se do dětství, mládí, hýčkáme si krásné vzpomínky, ty zlé zasouváme, plánujeme budoucnost. Nyní jsme deprimovaní zprávami z medií, kde platí, čím hůře, tím lépe. Senzace za každou cenu, není-li, je třeba ji vyrobit. Žijeme v těžkých časech, nepřipravení, zranitelní, přivyklí na určitý řád. Jsme zhýčkaní, ukolébání dlouhým mírem. Vždyť nás se to přeci netýká. Poslední roky ale plynou ve znamení přírodních katastrof, válečných konfliktů, pandemie. Co ještě musí člověk zažít, aby procitnul a začal konat? Neústupnost, chytračení, podrazy nejsou atributy, které by mohly zajistit smír. Ano, my prostí lidé se uskromníme, co boháči, budou si klepat na ramena, dělat gesta, pronášet plamenné projevy. To už tu bylo. Je třeba začít jednat tady a teď. Času moc nezbývá.

Aďka, středa 23. března 2022