Veslování v 2. polovině XX. století

Veslařská sezóna trvá od rozmrznutí až do zamrznutí přehrady, to bývalo zhruba od března do listopadu. Během školního roku měli pětkrát až šestkrát do týdne tréninky, o víkendu někdy i i dvoufázově. Před začátkem se všichni pořádně protáhli, aby probudili a rozehřáli svaly. Vynesli vesla, položili loď na vodu a vyjeli. Nejprve si dali dva kilometry na zahřátí. Náplní celého tréninku byla však jízda šestkrát z Rokle na Sirku a zpět, což dělalo okolo 12 kilometrů. Když přistáli, uklidili loď společně s vesly zpátky do loděnice. Poté se šli vyklusat a opět protáhnout všechny zatížené části těla.

Přes zimu měli plně nabytý týden, jelikož trénovali i dvoufázově, před školou i po škole. To znamenalo přijet před šestou do Lužánek a v šest hodin ráno už být připraven v plavkách, nejlépe ve vodě. Kromě plavání měli na bazéně nachystanou tréninkovou osmu, na které zlepšovali techniku. Po skončení vyučování ve škole proběhla druhá fáze, která většinou zahrnovala běh, posilovnu nebo veslařský bazén na klubu. Sezóna končila v létě po odjetí mistrovství České republiky, které bylo vrcholem sezóny. Odpočinkovým obdobím byly dny od půlky července do půlky srpna, pokud nevyjeli na mistrovství Evropy nebo světa.

Když byl DPMB partnerem LS Brno, měli veslaři k dispozici vozový park, kde byly zaparkované vleky na lodě a autobusy využívané na převoz všech závodníku. Disponovali i autobusem, který měl předělanou zadní část kabiny na vlek potřebný k transportu lodí, do kterého se vlezli maximálně 4 lidé. Cesty bývaly dlouhé a nudné. Závodníci proto s sebou brali různé hudební nástroje. Například kytary, flétny, saxofony, harmoniky a další. Kdo neměl nástroj, zpíval. Nejčastěji hráli a zpívali táborové písně – Mochomůrky bílé, Díra ve střeše – ale také hity z festivalů, folk a big beat. Většinu tvořili skladatelé Samson Lenk, Wabi Daněk, Karel Kryl, Nohavica apod.

Sraz před odjezdem svolávali na parkovišti před restaurací Bohéma. Na závody se jelo už v pátek, aby byli všichni další den ráno připraveni na zahájení závodu. První den jeli rozjížďky, ve kterých se rozhodlo, zda závodníci postupují do finále. Podle věkové kategorie měli omezený počet rozjížděk, jež mohli denně v závodě odjet. Například u žáků to byly maximálně dvě rozjížďky (na skiffu až čtyřce) plus jednu v případě doplnění posádky na osmě. Na podzim se každoročně pořádal velký pohár, kde probíhaly kontrolní závody na dlouhé trati (6 km). Tento závod se konal i na jaře, čímž se prověřovala zimní připravenost závodníků na nadcházející sezónu.