Vzpomínky mého otce na Sametovou revoluci

Na pátek 17. listopadu 1989 byla do Prahy svolána demonstrace studentů, kteří chtěli uctít památku studenta Jana Opletala, který se stal obětí nacistické okupace v roce 1939. Demonstrace měla proběhnout jako pokojný pochod z pražského Albertova na Vyšehrad. Na Národní třídě přehradili cestu protestujícím příslušnící Veřejné bezpečnosti a došlo k brutálnímu zásahu a násilí na demonstrujících.

„O této události jsem se dověděl z rakouské televize. Od samého počátku nám bylo jasné, že se jedná o událost mimořádného významu,“ vzpomíná na tehdejší dobu můj otec a pokračuje: „ Každé ráno jsme v práci poslouchali rádio s nejnovějšími zprávami, po večerech jsme se scházeli u pomníku Jana Ámose Komenského, kde se diskutovalo o současné situaci a zpívala se hymna.“

Postupně bylo jasné, že situace nabývá celorepublikového významu. V půběhu prvího týdne panovaly vážné obavy, jestli pokojná revoluce, která byla záhy nazvána sametovou, nebude potlačena a třeba i za použití armády a zbraní.

„Po týdnu plném emocí a nadějí jsme se v pátek 24. listopadu sešli večer s kamarády v restauraci v hotelu Zdráhal v Uherském Brodě. Restaurace byla zaplněna do posledního místa a u každého stolu se debatovalo. Na vyvýšené polici v rohu místnosti hrála zapnutá televize, které nikdo nevěnoval příliš velkou pozornost. Najednou se na obrazovce objevily tváře vedoucích představitelů KSČ. V ten moment hospoda utichla a pohledy přítomných zamířily k obrazovce. Za předsednickým stolem seděl generální tajemník Miloš Jakeš a oznamoval, že předsednictvo KSČ dává své funkce k dispozici. V tu chvíli zavládlo v místnosti nadšení a kromě pocitu radosti a euforie též všichni přítomni pocítili obrovskou úlevu. Bylo jim naprosto jasné, že právě teď se rozhodlo o jejich osudech i osudu celé republiky,“ dokončil své povídání můj otec.

Po přelomovém večeru v pátek 24.11.1989 následoval doslova překotný vývoj: vznik Občanského Fóra, jednání Václava Havla s předsedou komunistické vlády Ladislavem Adamcem o podmínkách předání moci, generální stávka, jíž se můj táta účastnil v Uherském Brodě, volba Václava Havla prezidentem ČSSR, sestavení Vlády národního porozumění a konečně konání prvních svobodných voleb v červnu 1990.

Z paměti Lubomíra Bartošíka